Ztráta identity je záležitost veskrze současná. Její krádež je už nyní zločinem 21. století a to jsme z něj odžili teprve 8 necelých let. Vynalézavost zločineckého prostředí nezná mantinely. V jeho podání " ... o krok vpředu..." mě děsí.

Plné absolutorium za svou práci zasluhuje překladatelská dvojice David a Markéta Záleští.

Co Leslie zpočátku považuje za nehorázné nedorozumění se mění na obrovskou můru s roztaženými křídly přes celý její dosavadní život. Bez jmenovaného vytržení z normálu se obejde jistě každý normální smrtelník. Potkalo to ale Leslie a ta se pere ke všemu s diagnózou NESLY&SÍCÍ. A i když se jedná o mladou a atraktivní ženu, rozhodně aktivní a nikterak v koutě sedící, je to takový zásah do soukromí, že nebýt jejího partnera Bridgera, stěží by to sama unesla. On do ní zamilovaný po uši a přesto kolikrát na pochybách, zda to spolu ustojí.

Krásný a silný příběh těch dvou na tapetě ničeho se neštítícího zločinu, u něhož je obtížné dohlédnout konec. O jeho šíři nemluvě. T. C. Boyle má obdivuhodný záběr. Přirovnávat jej k Marku Twainovi na straně jedné a Tomu Robbinsovi na druhé, je, dle mého názoru, zavádějící a pro Boyla dokonce kontraproduktivní. Twain, přes často používanou zžíravou satiru k americkým reáliím, žil v idylické době a jižanský venkov, jenž většinou figuruje v jeho literatuře, se svým lenivým prostředím ho k překotnému pelášení životem nevede. Robbins je dobrý dělník americké prózy a v porovnání s Boylem ale gurmán bulvárních témat. Mám dojem, že od T.C.Boyla se dozvím víc. I o zasádrovaných rukách a co s nimi jde ještě dělat. Jestliže jeho bibliografie je v kompletní podobě k mání na našem kontinentě jen v Anglii a Francii, vyřknu zde přání se ke jmenovaným co nejdříve připojit. Američtější próza v současnosti na pultech není. A vyznat se v dnešku za zbytečné nepovažuji.

_{zdroj obrázku www.argo.cz}