Téma graffiti je jistě ožehavé. Podstata toho pravého, původního, se zakládá na ilegalitě. Realizovat se jako writer jen na legálních stěnách tak navždy zůstává jen polovinou „kumštu“ (ale i ono realizování se na „legálech“ je v některých městech nemožné).

Rozumím lidem, kteří se řadí mezi zásadní odpůrce takového zdobení ulic. Po právní stránce se věc jeví zcela jasně. Zkuste se ale na chvíli na celou věc podívat tak, jako by byla totalita, nebo jako mladý člověk, měnící své představy v barevnou realitu.

V současném světě platí snad víc, než kdy jindy, že peníze a moc jsou jedno a totéž. Kdo disponuje finančními prostředky, koupí si jakkoliv velký prostor Ulice (a nejen ji) a „znásilní“ ho po svém – nejčastěji pak pro komerční účely. Reklama se stala téměř všudypřítomnou. Nikdo nám nedává na výběr, jestli se chceme dozvědět o nových prostředcích na mytí nádobí, nebo čemkoliv jiném, co ve skutečnosti nepotřebujeme.

Pokaždé, když procházíme ulicemi, projíždíme autem po dálnicích, zapneme televizi, rádio, surfujeme internetem, jedeme metrem, autobusem, vlakem…na každém kroku nás provází reklamní sdělení, které nevyhledáváme, ale nemůžeme se mu vyhnout.

Lidé, kteří mají dostatek peněz, si mohou koupit cokoliv a částečně i každého z nás, nebo alespoň naší čistou hlavu. Ti bezejmenní takovou možnost nemají, a tak se někteří z nich podepisují.

Neschvaluji bezhlavé ničení nových fasád, ale mostů a všemožných šedých ploch je všude mnoho. Doopravdy nevím, proč se ani na nich nedá prostor kreativitě.

Graffiti je podle mého názoru demokratickým projevem uprostřed vod komercí ovládané totality reklamy. Writeři do něho investují svou invenci, energii, peníze, čas a jistě mnohdy i nervy a zpátky dostávají jen ten pocit. Dělají to pro věc samotnou. Řekněte sami, kolik lidí dnes dělá něco pro pocit?

Proto je pro mě každý pořádný piece když ne uměním, alespoň malým ostrůvkem svobody a to jakkoliv je ilegální. To proto mám ráda graffiti a street art. 

A jaký je váš názor? 

^{Zdroj fotografie: archiv autorky}