Obludárium není panoptikum
17.09.2008
Jaromír Komorous
Divadlo
Přijet, postavit, zahrát, zbourat a zmizet. Představení bratří Formanů v sobě nese touhu pobavit i lautr nedivadelní publikum. Podnítit k návštěvě náhodné kolemjdoucí, zvláštním prostředím potulných herců probudit zvědavost tam, kde usnula a schovala se pod slupkou vlastní důstojnosti. A z ní ale tajně pošilhávat po světě…
Obludárium neaspiruje na označení „nová hra“. Tak se netváří. Hra má ostrý start, většinou kukátkově uspořádaný hrací prostor, k finále směřující děj a po finále opona a konec. Zde bychom nejraději mluvili o cirkusovém stanu, ovšem s dvoupatrovým hledištěm, když horní patro můžeme zvát galerií, hrací prostor bychom označili za manéž s točnou a muzikanty najdem v klasickém cirkusovém orchestřišti. Při příchodu vás osobně uvítá v pozici uvaděče Matěj Forman a pošle vás na volná místa. Kdo dřív přijde … No a tři, čtyři … jedem!
Realizace nejrůznějších nápadů, jež bychom nejraději nazvali varietními čísly, provázané neutuchajícím gejzírem výřečnosti průvodce večerem Matějem Formanem, vše převázané pentlí laskavého a nevtíravého humoru.
Publikum lační po anomáliích v lidském hejnu nevyjímaje a ráz a produkce pouťových arén jich nabízela přehršel. Proč by to v našem cirku měl někdo měnit?
Dopřejte publiku fascinaci vlastním normálem při pohledu na odlišný svět a třeba začne přemýšlet, co je vlastně normální.
DBF je projektovým divadlem bez stálého souboru a scény. Ku prospěchu věci, zřejmě. Na každý titul je
naverbován jiný soubor, kde každý jediný je schopen na sebe navázat tři různé posty nutné pro chod divadla.
Jediným vše prostupujícím prvkem je tu ohromná radost k tomu patřit.
Neviděl jsem českou premiéru v předvečer slavnostního zahájení festivalu Divadlo 2008, jehož samozřejmým tahákem se
Obludárium stalo. Nádvoří Prazdroje, kde scéna stála, jsem navštívil až v sobotu 13.9. Stejně jedna z prvních repríz. Ale šlo o skutečnou reprízu, tak jak ji obecně chápeme? Petr Forman říká, že to nemůže zaručit.
Všechno se mění den ze dne a tohle divadlo určitě taky.
Cit výtvarníků se projevil při návrhu a výrobě kostýmů. Anti a Josef Sodomkovi se postarali o hluboký vryp do paměti návštěvníků. Zestárlý kašpar Vladimíra Javorského je připraven nejen pořád rozesmát ale i dojmout. Veronika &Svábová je podepsána pod choreografií, ale Petr Forman prozradil, že mu nakukovala do autorského pera každou chvíli. K hudbě se hlásí Jarda Svoboda, jinak kapelník Trabandu. Řekl bych, že si přidal něco i k názvu divadelní kapely. „Cvičené svině“, uznejte, to je rachot.
Končí se nekoncem. Herci nabízejí publiku občerstvení, u stolků před diváckými židličkami se debatuje a do půlnoční tmy se usměvaví diváci rozcházejí, jak je napadne. Venku už kove kovář, který bez toho nemůže být. Koval v průběhu představení a ani se nebudu ptát, kdy mu končí šichta. Jo a zácpy u východu nehrozí.
zdroj obrázků
www.petrforman.cz a www.obludarium.cz
