29.9. se konal v Kainu dvoužánrový koncert. Protagonisté prostor využili zdatně.

Veronika Padilla sázela do publika jednu písničku lepší než druhou. Upoutal mě její téměř brutální „beklajt“(jednoduchý rytmický kytarový doprovod, hraný plnou rukou nebo trsátkem přes všechny struny). Ani když rozkládala akordy prsty, neměla chuť svou hru zjemnit. Zajímavý přístup od ženy. Dynamika písničky podepřena jednoznačně.
Nad kytarou rozprostřela svůj sympaticky položený hlas, opouštějící každou chvíli přímočaré folkové frázování a přimykající se spíš k jazzové synkopě, tedy schopnosti vstupovat do melodie s malinkým posunem. Udržet takový rytmický rozdíl je náročné, vzhledem k tomu, že se sama doprovázela. Odvážná školačka.

Vzhledem ke zkrácenému časovému prostoru sáhl Glanc (hostitelská kapela na snímku v úvodníku)po nejsilnějším arsenálu. Své kanóny nabil líbivě. Neslyšel jsem je dlouho a s radostí konstatuji, že takhle dobře, výživně, jsem je ještě neslyšel hrát a Gábina Urbánková zpívala s “drajvem“ dlouho neslyšeným.
Kapela má ve zvyku vždy v krátkém vsunutém bloku sáhnout do autorského šuplíčku svých hudebních vzorů. Píseň „Come together“ z dílny slavných Beatles představovala zřejmě zrod neplánovaného happeningu, k němuž se kapela vrátila závěrem. Vedle Gábiny Urbánkové se druhého mikrofonu chytil Milan Cerman, který se objevil v koncertním nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar a Marka Umáčeného za bicími vystřídal Olda Borovička. Oba příchozí ze skupiny Second band. Jeník Lennon by se asi divil. V Kainu zpívaly i židle.

Něco se šušká o jejich novém repertoáru. Zdeněk Berry Beran se svou tvůrčí invencí je pro mě dostatečná záruka kvality. Na jejich nové věci se upřímně těším. Autor se přidal vzápětí.

_{zdroj fotografie:www.celesta-art.cz}