Bydlím v poměrně klidné čtvrti a přesto v centru města. Vždycky jsem si lebedil. Pak jakýsi „osvícený“ majitel nemovitostí udělal z baráků v sousedství ubytovny pro gastarbeitry z východu. A s tím klidem se mohu jít vyfotit. Občasný noční kravál beru jako daň "světovosti" a hádám původní destinaci opilého křiklouna. Občasné, vzhledem k celkové čilosti naší policie opravdu velmi sporadické houkačky jejich aut zní ovšem až bázlivě nebo spustí už za rohem. Nabídnutá šance k útěku. Co jiného! Ale to házím ještě mezi roztomilé kratochvíle. Stačí zavřít okno. Venku sice dvacet a dokonce v noci? A co? Nebuďme hnidopiši!

Ranní pohyb po ulici totiž pak zvedá spolehlivě adrenalin každému procházejícímu, každému řidiči. Vozovka i chodníky se lesknou pod střepy rozmlácených lahví, občas někdo píchne a chodci mezi tím hrají asi panáka, protože jak jinak si vysvětlit jejich přeskoky z levé na pravou a pak zase třeba sounož? Náhle zafouká a vítr s radostí (protože, konečně má co) žene prázdné krabice od vína a pleskne je komusi klidně třeba na přední sklo. Kvílení brzd a hlasité sakrování. Ranní ulice je k sežrání. Původci jsou zrovna někde jinde. Smrdí na nějaké stavbě, roznášejí tuberkulózu v továrně. Po ruce zatím všemocné zaklínadlo: „Nerozumím česky.“


Jistě! Mám na výběr. Mohu se odsunout někam na samotu u lesa. Tam najdu klid a hučení leda stromů. Ty mohu navíc objímat, jak jsem někde viděl. Když mně ale vyhovují výhonky civilizace a chci je mít v dosahu! Krámy, nemocnice, divadlo, kino. Znáte to. Ticho má tvář všelijakou. A zde mohu skočit k Vietnamci, koupit krabici vína a jít hulákat společně. Vytvářet globální rachot. Pravda, za takovým indickým svátkem barev česká půlnoční ulice pokulhává. A vzhledem k údernosti a čadské povaze našich policistů se, v případě jejich zásahu, dá suše předpokládat, že zůstanu jediným zadrženým. Holt odšpuntuji, když tak, u stolu.

_{Zdroj obrázku: 
v úvodníku www.zelenelahve.cz
v článku Vhrsti}