Koncertující jazzmany, vesměs držitele ceny Hudební anděl, velice citlivě doplnila Pražská komorní filharmonie. Dirigoval Leoš Svárovský. Záběr obrovský.

Vertigo Quintet s Dorotou Barovou večer zahájili. Ve své II. skladbě Nahoru dvorního skladatele kapely Marcela Bárty se musel líbit barevný rozhovor jeho tenor saxofonu a trubky Oskara Töröka, neobyčejně vynalézavé bicí Daniela &Soltise a nad vším bílý obláček zpěvu a violoncella Doroty Barové. Shodou okolností jsem je slyšel před třemi dny na open stage v plzeňském pivovaře. Sálová akustika jejich hudbě svědčí víc.
Libor &Smoldas Trio na našich stránkách není poprvé. Ne nadarmo můžem &Smoldase hledat mezi sestavou představitelů novogenerační kytary. Optimismus jeho hudby dokáže nakazit. O klávesákovi tria Ondřejovi Pivcovi se ví, že je vyhledávaný ke spolupráci po celém světě. Jeho sestava to posléze dokazuje.
David Dorůžka a Josefine Lindstrand Quartet. Co dodat? David je dvojnásobným držitelem ceny Jimi Henrixe na Berklee College of Music v Bostonu a stopy po kytarovém mágovi jdou najít. Jejich ceněné album Silently Dawning jsme zde představili. Pro mě druhým do party mladých, nesmírně schopných kytaristů. Jejich skladba Pohádka (pod ní je podepsán David Dorůžka spolu s básníkem Jiřím Ortenem) mě přesvědčila o nečitelnosti dělící linie mezi klasikou a jazzem.
Overseason Quartet. Spíkr oznamuje změnu v posazu. Plánovaného kytaristu Jakea Langleyho nahrazuje Petr Zelenka. Zastoupil ho bravurně. Sestava již zmíněného Ondřeje Pivce. Nejen o posledním albu „Overseason“ jsme referovali. V Rudolfinu hrál na tenor sax americký partner českého vynikajícího klávesisty Joel Frahm. Hráč s dvacetiletou praxí se špičkovými muzikanty světa. Předvedl doslova úžasnou barvu zvuku svého nástroje.

                                      
                                                _{Joel Frahm} 

Jako když se rozednívá, působila Lenka Dusilová s Triem Beaty Hlavenkové. Bady Zbořil u bicích pak rozsvítil scénu dokonale. Vynikající výkon předvedl kontrabasista Rastislav Uhrík zejména ve skladbě Bullerbyn Beaty Hlavenkové.

Lenka Dusilová přišla na scénu v černé dlouhé toaletě, na hlavě malý apartní klobouček. Mladá a svěží, s jistotou v hrdle. S jistotou svého hlasu. S Beatou silný tandém.

 

Mezi beduíny zavedl svou hudbou posluchače Petr Zelenka s Quartetem. Pro mě třetí do kytarového mariáše. Nelze vyzdvihnout výkony jednotlivých muzikantů. Posaz vzácně monolitní. Krásná karavana.

Jaromír Honzák Quartet. Večer jde do finále. I z programu to můžeme poznat. Posaz kapely pana profesora z Ježkovy jazzové konzervatoře má vizitku výjimečnosti. I repertoár, podepsaný vedoucím tělesa. Z orchestru filharmoniků se vyčleňuje Smyčcové kvarteto a Honzákově hudbě je výrazným partnerem. Marcel Bárta mění sax za basklarinet a Honzák sám střídá prstovou techniku se smyčcovou jak na běžícím páse. Za svou pedagogickou činnost sklidil potlesk sálu. Kytarista David Dorůžka na konzervatoři už dnes taky vyučuje. Polský bicista Lukazs Zyta si střihl krásnou rozcvičku.

             

                                          
                                               _{Jaromír Honzák} 

Doslova finálovým esem je totiž Aga Zaryan. Polská jazzová zpěvačka s grácií paní kněžny. Podává procítěnou a přesvědčivou hudbu. Soubor básní Umiera piekno (Umírá krása) zhudebněný přítomným a hrajícím klavíristou Michalem Tokajem nás zavede do Varšavy během tamního povstání. Praha se stala třetím městem, kde celý soubor mohl zaznít. Už při jeho vzniku se počítalo se smyčcovým souborem a realizace je tedy velmi obtížná. 

Koncert se konal v rámci Dnů Varšavy v Praze, které pořádá Polské velvyslanectví.Vynikající hudba, budova a sál Rudolfina, tisk na druhý den k dispozici při odchodu. Očividně natěšené a vyladěné publikum. Jazzový koncert roku, říkám. 
_{Zdroj fotografií: www.wolfstarproduction.cz, www.joelfrahm.com, a www.jaromirhonzak.com}