Reakce k článku

Od: Stanislav Rudolf - 26.10.2008 - 9:36

Adriana Šindelářová mi položila ve své recenzi, kupodivu kladné, což nebývá v českých zemích časté, i několik otázek, na které rád odpovím.
Především k mé knize Barvoslepý. Hrdina románu trpí touto oční vadou, stejně jako od dětských let já. A teď si představte, že můj tatínek byl železničář a přál si, aby jeho jediný syn byl strojvedoucím. Jednou jsem však ve třetí třídě namaloval růžového koně. Tehdy poznal, že musí od svého snu ustoupit, protože jeho syn je barvoslepý.
Když mi později vyšla v pořadí už devátá knížka pro mládež, rozhodl jsem se, že příště předhodím něco i dospělým čtenářům. Už tehdy jsem se choval tržně a o svém trápení s poznáváním barev jsem napsal román.
Pochopitelně, že jsem nevystačil jen se svými zážitky s rozlišováním barev, ale hledal jsem poznatky i v odborných pramenech. Ale to by bylo na delší vyprávění!
Jak se Adriana Šindelářová zmínila, snažím se před začátkem práce na knize získat co největší množství odborných materiálů. Samotná fantazie nestačí. Takže stejně jsem si počínal při přípravě knihy Co jsme si říkali k ránu. To jsem pobýval několik týdnů ve Františkových Lázních, kde mi tamější lékaři umožnili taktně hovořit s pacientkami, které léčili z neplodnosti.
Tak zatím čao! ( zřejmě jihoamerický pozdrav).

Několik posledních článků v rubrice Literatura