Prvních 6km přeletíme (shodný nástup jako na Ostrý, psali jsme) a stojíme na rozcestí Pod statečkem (pozor, rozcestí Stateček je o kilometr dál). Rovně ke jmenovanému vrcholu, tam dnes ne. My půjdeme ostře vlevo! Po žluté! Cesta zbrkle stoupá! Miluji povedená říjnová rána na &Sumavce. Cáry mlh plachtí kolem, čiperný vzduch se dere do každého plicního sklípku, paprsky slunce proniknou šumavskými smrky kolikrát až do oka. Tmavé brýle nezapomenout! Asi po půldruhém kilometru se vynoříme na tamní magistrále.

Pár kroků prakticky po rovině. Prudce se ochlazuje! Oblast vodopádu Bílá strž. Dle mého jedno z nejstudenějších míst &Sumavy. Já vím, Kvilda. Ale ta je bůhví kde.
A je to tady. Usedám na složené klády u cesty, jsou totiž suché. Okolo leží ostrůvky čerstvého sněhu. Naberu si do dlaní a zdravím jej. Každoroční rituál! Veselí okolních, vlastně cizích poutníků, je nakažlivé. Jenom blázni se radují. O tom snad dokonce zpívá Lenka Filipová, myslím.
Zpět na sníh: „Slečno, to musím!“ V rukách mačkám sněhovou kouli. Vzhledem k okamžiku doufejme důstojnou.
„Když muššíte, tak muššíte,“ řekla a postavila se k tomu čelem. Ani nezavřela oči.
Z těch pěti metrů nešlo netrefit. Lehce vržená koule se jí rozprskla na hrudi. Zasmáli jsme se. Mezigenerační smích? Asi. Určitě, ksakru.

Bílá strž je po pár metrech sestupu. Slušnost je slušnost. I když je tu člověk popáté za sezónu. 
                                                 
                             _{Bílá strž, nejmenší vodopád ve střední Evropě}

Dál razíme po červené. Magistrála je vrstevnicová a když, tak v tomto směru občas stoupá. Přesto sněhové flíčky mizí. Teplota leze k dennímu normálu (25.10.2008, pozn.aut.). Po pravé ruce prosvítá mezi stromy vrchol. Skalní vrchol. Velký Kokrháč. Zasluhuje si oficiální turistický přístup. Cestu, dokonce asfaltovou, má. Osmnáct let se vkrádat tajně ke kopci už nebaví ani mě. Pak Svaroh. Kdysi tam stála Juránkova chata. Vyhořela. 3x. Ani zakladatelé nevěřili v pouhou náhodu. Jedna z prvních turistických chat v zemi. Majitel Ski club Plzeň. Královský hvozd, jak se hraniční hřeben jmenuje,by stál za hřích celý. 

Po třech kilometrech sestup a Černé jezero. Největší horské na &Sumavě. Můžeme jej považovat za dosažený vrchol dnešního snažení. Kar, za kterým prostřelo své vody, se činil. Odjel od stěny 800m daleko. Rozloha 1893ha, 1008m n.m., maximální hloubka 40m. Nad ním Jezerní hora se svými 1343 metry. Nejvyšší šumavský kopec na české straně. Z pohledu od Svarohu vedle ní stojící &Spičák (1202) se svými sjezdovkami je vlastně bezvýrazný kopeček.

 

Už jen cesta na vydýchání do špičáckého sedla. Opět po žluté. Dolů k vlaku po červené. Pět a půl kilometru? Tak nějak. Cestou si všimněte, jak v uzavřené stavební zóně přibývá baráků. Česká pravidla v praxi. Jejich přestupování nás jednou zahubí. Dohromady? Fajn. Bratru za 17km. V nádherném podzimu nádherná štrapáce.

Zdroj obrázků www.retour.cz a J.&Sperl