Je &Stědrý den a malý Christopher Ciccone odříkává modlitbu: „Náš Pane, děkuji ti za tento nádherný den. Děkuji za všechny své bratry a sestry... Děkuji ti za babičku Elsii a babičku Michelinu. Děkuji ti za tatínka a za Joan. Děkuji ti, náš Pane, za jídlo, které se chystáme sníst, a mohl bych dnes večer dostat kuřecí prsíčka? Všichni vyprsknou smíchy včetně Madonny.“ (C. Ciccone, W. Leigh: Můj život s Madonnou, Baronet, str. 28.) Asi v tomto duchu se nese celá kniha. Christopher Ciccone vypráví svůj příběh a nezapomíná připomenout, co prováděla starší sestra. Konečně, čtenáři přece jen čekají zajímavé informace z Madonnina života, ale pokud byste čekali pouze zpěvaččin příběh, který z těsné blízkosti pozoruje její bratr a o sobě sám nic neprozradí, tak se pletete.

Každá situace, kterou Chris popisuje, na první pohled naznačuje, že mezi oběma sourozenci panoval harmonický sourozenecký vztah, kdy bratr pomáhal své sestře při cestě na vrchol a ona mu díky své nabyté slávě zase pomáhá s jeho prací. Jenže. Na ukázku pár momentů.

Když Madonna začala tančit, tak po nějaké době pobídla i Christophera, aby chodil s ní na lekce, které si on okamžitě zamiloval. Nebo později. Pozvala ho do New Yorku, kde by se snáze uplatnil anebo ho zaměstnala jako bytového designéra a posléze i choreografa svých hudebních show. Jako každá mince má dvě strany i tyto příběhy mají dvě části. Když Madonna zavedla Christophera na hodiny tance, tak sledovala pouze svůj zájem, protože její mentor neměl ve škole žádné tanečníky a Madonna se mu tak zavděčila. Když Chris zavítal na Madonnino pozvání do New Yorku, tak ona mu pak mezi dveřmi suše oznámila, že u ní nemůže bydlet a když pro ni pracoval jako designér a choreograf, tak tuto práci prováděl za několikanásobně menší plat, než se normálně platí, ale Madonna měla prvotřídní servis. To tvrdí její bratr Christopher.
Zároveň ale přiznává, že nebýt Madonny, tak by se k tomu, čemu se věnuje dnes, možná ani nedostal. Vždyť jeho obrazy mu kdysi nabídl vystavit sám módní návrhář Jean Paul Gaultier ve své galerii a jeho linii nábytku s názvem Prague (ano, podle naší metropole, kterou si Chris oblíbil) si objednal prezident Bill Clinton.
 
Pokud nepatříte mezi fanatické fanoušky Madonny a nevidíte ji jako bohyni, tak vás kniha příliš nezaskočí. Christopher totiž ukazuje, že jeho sestra je rovněž z masa a kostí jako každý jiný člověk a že i ona nebyla královnou od narození, že se dočkala mnoha odmítnutí a spoustu věcí si musela vydřít (nebo častěji spíše vydupat). Život s Madonnou vás zavede do těsné blízkosti zpěvačky a vy se tak utvrdíte v tom, co si možná myslíte. Že se jedná o cílevědomou ženu, která si svů život plánuje na vteřiny a že někdy umí být protivná. Možná ani fanoušci nebudou příliš šokováni, jen by jim mohlo vadit, že Chris si tu a tam rýpne do své sestry a občas ji ukazuje jako chladnou a vypočítavou.

^{Christopher Ciconne, Wendy Leigh: Život s Madonnou, Baronet, Praha 2008.}
<sub>Foto obálky: nakladatelství Baronet


                     
Christopher Ciccone (uprostřed) podepisuje v Praze svoji knihu Život s Madonnou. Vlevo sedí Eduard Hrubeš a po Chrisově levici Veronika Hladíková, která organizovala Cicconeovu návštěvu v Čechách. (Foto: Aneta &Simonková)</sub>