Jazz bez hranic
15.11.2008
Jaromír Komorous
Hudba
Našli? Našli! Kdo, co? Pořadatelé hudebního festivalu Jazz bez hranic vhodný termín. A k termínu muzikanty. A ne ledajaké. Fest rozjeli 31.10 a finále vytroubili 10.11.2008 v DJKT v Plzni. Festivalový kvas okusili tradičně i posluchači v jiných městech kraje. Buena Vista Club je prostorem inspirujícím. Umístit sem festivalový koncert je proto logické.
Ve čtvrtek 6.11. se návštěvníci mohli těšit. Pořadatelé v klubu uvedli dvojkoncert.
Zvukaři si mnou ruce. Vynikající akustika podniku dovoluje jazzmanům hrát skoro live. Nazvučují minimálně. Na pódium nastupuje
Pascal Mohy & Room 512. Belgičané. Kvarteto vynikajícího pianisty. Doma získal cenu
Mladý talent 2007. Mládím se ale mohou chlubit všichni čtyři. Odvážně se pouští do náročných kompozic od začátku. Zvláštní už jen svým posazem. Není obvyklé, když jazzový kvartet má v rukou sólisty violu. A k tomu
Alex Tripody na ní staví kantilény. Chvíli mi trvalo, než jsem jejich sound vzal na milost.
Sedět v csárdě někde na maďarském Dunaji a poslouchat ho, vyjeknu nadšením. Ale tady? Avšak čím hráli déle, uvědomoval jsem si, jak jsou jiní. A válet v hlavě tóny poskládané do překvapivých akordů se mi zalíbilo. Jo, promiňte. Kvarteto tvoří čtyři hráči.
Quentin Liegeos – kytara,
Cedric Raymond – kontrabas. Říkám si, co zahrají za pět let. Mám co sledovat.
Večer pomalu dozrál k bluesovému mainstreamu. Uspokojí každého příznivce jazzu.
Helmut Nieberle z Německa, Jim Mullen z Velké Británie. S ostatními sextet. Setkání dvou světoznámých kytaristů, ostřílených chlapů, se stejně rostlými spoluhráči.
Bob Rueckerl - sax, Charlie Meiner - voc, Christian Diemer - bass, Scotty Gottwald - drums. Markantní byl rozdíl v technice obou kytaristů. Zatímco Nieberle se může chlubit klasickým pojetím s úžasnou kadencí tónů, Mullen je mu opakem. Ale! Totálně nemožná technika hraní (hraje jen palcem pravé ruky, tu opřenou o korpus nástroje) vůbec nesnižuje jeho výkon a v platnosti kapele si s druhým nezadá. Nad rychlostí jeho palce udiveně kroutím hlavou. I spoluhráči. Posluchače přivádí k extázi. Zajímavé. Ten vytáhlý chlápek je zaveden v evidenci rockových kytaristů (spolupracoval i s Paulem Mc Cartneyem). Velice zaujal
Bob Rueckerl. Bassaxofon se nevidí každý den a když jej někdo fouká jako on, nevšimne si jenom hluchý.
Po takovém koncertě se těšit na sobotní? Soulující žena s bigbandem? Proč ne?
zdroj obrázků: www.jazzbezhranic.com, www.jazzinbelgium.com,
kapelníci Pascal Mohy
a Helmut Nieberle