Vskutku nádhernou češtinou napsaný beletrizovaný průvodce uchopí řeku, sotva se vysmekne z haltýře, jak říká autor. (Haltýř = malá dřevěná nádrž s průtokem vody . K sádkování malého počtu ryb. V tomto případě především krásné slovo. Pozn.aut.)

Knihu přečtete nedočkavě. Jako všechny &Smídovy předešlé. Připomenete si první věty úvodníku a zjistíte, že ty předchozí, proti té, kterou máte právě rozloženou před sebou, vypadají jako úzkokolejky proti širokorozchodné trati. Komplexnost pohledu na řeku je jedna z největších deviz knihy. Faktografické údaje se střídají s osobitě zpracovanými pověstmi ke konkrétnímu místu, dobové fotografie jsou doplněny současnými. Na čtenáři zůstává, které podobě dá přednost. Osobní znalost prostředí vybudí občas autorovu vzpomínku. Úspěšně zahnal nostalgii, kterou bych asi v tomto případě pochopil. Má na to fígl. Vždy, když něco takového hrozí, uteče od řeky co nejdál. Dozvídat se o okolí řeky, o tom, čemu říkáme příšerně „industriální síť“, může k četbě knihy motivovat i čtenáře, které nikdy nevytáhla na horní Lužnici větev z lodě. Všechny, co se nikdy nevykoupali v čistých pískovnách pod Suchdolem a Týn nad Vltavou mají v hlavě jako sídlo čadských stavitelů atomové elektrárny Temelín nebo konec vzduté hladiny Orlíku či co tam stojí.

Bohatý rejstřík použité literatury v závěru knihy působí jako viněta záhadné flašky. Taky ji neodloupnete a nezahodíte, ale okusíte obsah. Následující dlouhý jmenný rejstřík osob, zde nějak vystupujících, připomene známou pravdu, že Lužnice a okolí není žádná divočina a bohatě zabydlená je čert ví od kdy. Jde jen o to, zda to čerty někdy zajímalo. O čtenáře se nebojím. Cílová skupina oslovených bude hodně široká. Hlásím se hned teď.

_{obálka www.paseka.cz}