Přirozeně že i naše čeština je takových dvojsmyslností a jazykových perliček, pro cizince nepochopitelných, plná. A to zcela pomíjím problematickou shodu předmětu s přísudkem či pravidla někdy logicky nepochopitelná (spotřeba x zpracování) a všechny ty výjimky z pravidel a výjimky z výjimek (doufám, že také víte, proč se píše „výjimka“ a ne „vyjímka“). Mluvím o častých dvojsmyslech, plynoucích ze zkratek a narážek na kulturní či dějinná fakta.

Příklady v přímé řeči:
• „Na mě se můžeš spolehnout.“
V na první poslech obyčejné větě Čech okamžitě identifikuje řečníkův vtip.
• „Ty jsi taková moje třešnička na dortu. Ale jen na dortu. Mít tě na legitce, propadnu se hanbou.“
Cizinec si těžko spojí romantickou chvilku s politikou.
• „Tu falešnou bankovku mi teď dali v bance. Čestný pionýrský.“
Jazyková specialita: vývoj tak letí, že někdy nemusí rozumět ani mladší generace.
• „Zase blatník? Ach jo, neříkej mi, že ses jenom kochala!“
Bez komentáře.

Nakonec, někdy k nedorozumění mezi domorodcem a cizincem bohatě stačí špatná výslovnost. A tak když se třeba v souvislosti s americkým filmem někdo zmiňuje o „ef bé í“, nám to ještě dojde, Američanovi ale těžko. Stejně jako Němec nikdy nepochopí, o čem to mluvíte, když zmiňujete „dývýdýčko“, má z toho legraci. Ale copak vy jemu rozumíte, když stejnou věc nazývá jako „té fau té“?

Jelikož názory se různí, nacházejí se mezi námi takoví experti, kteří naopak tvrdí, že znalost jazyka není nutná, k domluvě vám postačí jen ruce a nohy. Vše základní je totiž řečeno již v řeči těla. Souhlasím. Jen nesmíte právě chtít vysvětlit omyl se zatknutím vašeho kamaráda za držení drog. Domluvíte se však na základních lidských potřebách. Např. cestovatel Jiří Kolbaba s chutí vypráví o svém příteli, který se s jedním slovíčkem „vakuum“ domluví po celém světě. Jak? V první fázi přijde k chaloupce, zaklepe, usměje se a hezky pozdraví. fáze druhá se dále dělí na tři části: a) nejprve skloněním hlavy nad sepnutými dlaněmi a zavřenýma očima naznačí, že hledá nocleh, b) krouživým pohybem ruky na břiše naznačí prázdný žaludek a prvně použije slovíčko „vakuum“, c) pro upřesnění si poplácá na prázdné kapsy u kalhot, popř. ukáže v kapse díru a znovu vyřkne kouzelnou formulku „vakuum“. Ve velkoměstech tohle sice nezabírá, ale v jihoamerických či asijských vesničkách to prý  funguje, tak si to zapamatujte, jelikož se jedná o základní výbavu cestovatele v mezinárodním jazyce.

^{Zdroj foto: baramt.blog.cz}