Jeden charismatický šílenec s pečlivě střiženým knírkem chtěl ovládnout svět, věřil na nadřazenost rasy a mrhání lidskými životy pro něho bylo prostředkem k dosažení vlastních ideálů. Přesto jej miliony lidí velebily a fascinovaně zdravily nataženou pravicí vkládajíce osud své země do rukou tohoto šílence, i nejpřednější státníci Evropy z něj měli strach a byli připraveni mu olizovat prsty u nohou, jen aby dal pokoj jejich zemím. Nejoddanější pomocník tohoto militantního léčitele křivd národa, ministr propagandy, byl zase příkladem intelektuála, který své duševní síly vrhl bez jakékoli morální brzdy
do služeb smrtonosné totalitě. Jeho pán byl spíše geniálním řečníkem, zatímco ministr slova přikládal racionální výplet mezi iracionální struny, na které vůdce zahrával. Jím a řadou dalších intelektuálů podporovaný režim byl pak co do počtu obětí asi
nejtruchlivější ukázkou svůdnosti zla.
„Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je ten, že já nejsem šílenec,“ prohlásil Salvador Dalí na jednom místě svého veřejně tajného životopisu a touto větou se nejvýstižněji charakterizoval, zařadil se tím do sorty „vědoucích šílenců,“ neboť tato věta by slušela i postavě filmového Jokera, při vší úctě ke slavnému surrealistovi si ji dovedeme představit i u Adolfa Hitlera nebo jeho pravé ruky Josepha Goebbelse. Dokud jde „jen“ o umělecké výboje, můžeme mluvit o
prospěšném šílenství, ale pokud se ono šílenství angažuje ve válečných taženích nebo smrtících atentátech, stává se jakékoli alianci „tradičního“ dobra
těžším protivníkem než všichni maniakové ze všech ústavů dohromady. Hranice mezi říšemi génia a šílenství jsou velmi vratké a měňavé, často se jejich území překrývají a pak bývá velmi složité vynést nad člověkem, který je v sobě obsáhne, jednoznačný soud.A to je samo o sobě zlá zpráva, neboť mnohem lehčeji je takový „vědoucí šílenec“ obdivován než odsuzován.
Úspěch Temného rytíře zaručený postavou neodolatelného Jokera ukazuje varovným prstem ze stříbře plátna na scénu jménem Svět. Stejně svůdné šílenství jako za oceánem Heath Ledger pro mě v českých končinách představuje například Jan Tříska v myšlenkově nabitém filmu Jana &Svankmajera „&Sílení.“ Svobodomyslný
(ne choromyslný!) markýz dobře věděl, co dělá, když v kostele stoje na žebříku zatloukal do dřevěného trupu Krista na kříži hřebíky, vyzývaje ho, aby se ráčil zjevit, zatímco kousek od oltáře nohsledi toho rouhavce smilnili s najatými dívkami. Dobře také věděl, proč se nechává pohřbívat zaživa, své šílené kousky dokázal obhájit rozumně znějícími tezemi. Jeho zbožný a věčně poděšený chráněnec v podání Pavla Lišky nevěděl, co si s ním počít, dokázal ho odsoudit, avšak jen slovně, ne radikálním činem, útěkem či útokem, lépe nedovedl odpírat charismatu rozumujícího šílence.
Na výhybkách dějin čekají takoví myšlenkově vyzbrojení a charismatem osvícení padouchové, vynořují se v mnohých podobách, s knírkem, pudrem, patkou, šviháckou hůlkou, v uniformě, fraku nebo kostýmu sestřičky, uhranují odvážně nekonvenčními činy, s ledovým klidem či šíleným smíchem prolamují hranice morálky, rozmetávají navyklé hodnoty dobra a zla, organizují smrt tisíců a všichni z této vzácné sorty se ucházejí o naše mozky, které jsou už předem fascinované jejich velkolepým vpádem do naší všednosti. Jak by ne?
S nimi přichází velký děj, zábava, napětí, akce a na jevišti světa přímo akcelerace dějin. Ta úděsná podmanivost vězí v Jokerovi v trháku ze zámoří, v Janu Třískovi v alegorii po česku, i v tom tlustém ministrovi z dětské pohádky a kdoví kolik dalších padouchů v tuto chvíli oslovuje ovce v hledišti... Ne bez chvění hádám, kdy nějaký zlý svůdník opustí rámy představ a sestoupí do skutečného světa, aby zpečetil sňatek s okouzlenými davy, jež po něm už dávno v skrytu touží.
Četli jste již první díl? (
klikni)
Zdroj fotografie: www.biooko.net