V tomto případě výsledný produkt neztrácí na kvalitě, a hospodyňka tak zachrání pohoštění ke kávě.

Za klasický nedělní oběd se často považuje svíčková. Název svíčková lze vnímat za zavádějící. Protože jednak označuje, oblíbenou omáčku, a pak především výborné, avšak finančně nákladné, hovězí maso. V životě jsem nejedla svíčkovou se svíčkovou. Odjakživa se omáčka doplňuje zadním hovězím. V dobách chudších se prý nahrazovalo houbami – liškami. A především pak kuličkami z mletého masa, do nichž určitě patří cibulka nadrobno.

Klasické brusinky z ekonomických důvodů některé hospodyňky nahrazují rybízem zavařeným alá brusinky.A když už jsme v té hře na něco, musím se podělit o mnohem jednodušší verzi svíčkové omáčky, čili o falešnou svíčkovou, kterou bych nazvala – co dům dal. Za základ stačí hodně mrkve s petrželí, nebo celerem, nebo všechny tři ingredience, dokonce můžete kombinovat i mrkev, celer, květák. Vše nakrájené na kostičky osmažíte na cibulce, zalijete vodou, osolíte, přidáte nové koření, celý pepř, bobkový list a vaříte doměka (můžete klidně úplně rozvařit). Pak uvařené rozmělníte tyčovým mixérem, přidáte případně ještě vodu, uvedete k varu, vmícháte zakysanou smetanu a vypnete. A zázrak jest hotov. Zahušťovat nemusíte, pokud jste použili hodně zeleniny (což doporučuji). Do této omáčky se právě hodí zmíněné kuličky z mletého masa. Mimo jiné se dají s úspěchem vytvořit i ze sójového granulátu, při troše šikovnosti (míněno hodně okořenit) rodina ani jejich zdrojovou surovinu nepozná.

Nejen omáčkami však živ je člověk. A proto se vrátím k luštěninám. Hrách, čočka a fazole nadýmají. Když chceme hrachovou kaši, nebo polévku, musíme hrách předem namočit, pak nějakou dobu vařit, a ještě pak riskovat nadýmání. Indové ve své kuchyni používají z našeho pohledu zázrak – tzv. červenou čočku. Baští jí v kombinaci s rýží. Tato čočka nenadýmá a hlavně díky své barvě a chuti se vyrovná hrachu. Čili z této čočky můžete zdárně vytvořit jak falešnou hrachovou kaši i polévku s tím rozdílem, že tentokrát nebudete mít v břiše kameny, nebudete jí muset namáčet a uvařená je za chvilku. Takže za čtvrt hodinky máte hotovou kaši, a můžete jí servírovat klidně i k večeři.
Červená čočka patří k těm náhražkám, na nichž si pochutnáte.

Za vydařenou náhražku různých dortů vnímám tzv. nepečený dort, jehož přípravu zvládne i malé dítě. A mohou se jím pochlubit i ti, kteří se pečení bojí.
Když smícháte dvě zakysané smetany se smetanou na šlehání a cukrem, přidáte do toho sáček piškotů, a půlku hmoty rozprostřete do formy, na ní pokladete ovoce (výborné jsou třeba kompotované mandarinky) a přikryjete druhou půlkou hmoty, a umístíte na 24 hodin do ledničky, čeká vás pak chutné potěšení.

Nejvíce náhražek se však používá v oblasti masných výrobků a uzenin. Uzeniny se cpou sójou, aby se snížily náklady, a již naše matky uměly péct kuře alá bažant a slepici na paprice vařily z kuřete. Přitom dobré a kvalitní maso na náš stůl určitě patří. I když při vzpomínce na babiččino vyprávění, jaké maso se jedlo u jejího strýce myslivce (čili kvíčaly, sluky, veverky), říkám si – zlatá sója.

^{Foto: http://www.ceskatelevize.cz/specialy}