Očekávání s krátícím se rokem rostlo. Zklamat všechny včetně čtenářů by bylo lovit kapry při výlovu. Když se mi kniha dostala poprvé do rukou, na druhý díl mě ohromila svou tloušťkou.
 
Příběh začíná v Železné baště, kam se minule Rosamunda s několika těžkostmi dotrmácel. Ani zde jej nečeká ten nejlepší osud. A tak si pomalu zvyká na režim nováčka a poslouchá rozkazy svého lampářského velitele. Příšery jej provázejí na každém kroku. Co víc, zastupující maršál jej odvelí do té nejhorší pevnosti na celé císařské cestě. Co bude dál, je ve hvězdách. Už tak po uši vězí v problémech, ty však neustanou ani po příjezdu do nové pevnosti.
 
A potom tady taky nenápadně číhá pořád ta temná myšlenka… Zdánlivě neškodná, díky ní se ale pak všichni ocitnou před soudem tvořeným hromadou zrádců… kam nás vede ten svět, ve kterém není zhola nic jisté?
 
Vymyslet si do detailu svůj vlastní svět a uvést do něj bez rozpaků svého hlavního hrdinu, prosím, to se již zdárně povedlo v prvním díle.

Ale to s jakou suverenitou líčí veškeré zvyky, nová slova a popisuje zákoutí měst, Železné bašty či rozlehlých luk evokuje pocit, že autor prostory důvěrně zná. A já se bouřím, nezná. Jeho hra s čtenářem je dokonalá. Dokáže jej zavést na místa, kde předtím nikdy nebyl a nechat jej napospas všemu co ho potká. Nezbývá než slepě důvěřovat, tomu málu co autor nabídne. To on je jediným, kdo se v tomto mystickém a tajemném světě vyzná.

Jediné co důvěrně známe a co knihu naplňuje až nad její rámec, je lidské vnímání a pocity. Stesk, úzkost, radost, obavy a tíha života. I když i tomuto stoprocentnímu úkazu lze na konci klidně konkurovat jiným. Při zamyšlení vzniká pocit, že autor své čtenáře neustále tahá za nos. Nedokážeme předvídat, co se stane, a zvraty se po předchozích tvrzeních zdají neuvěřitelné.
 
Chvíli mám pocit, že i obsah směřuje kamsi jinam a uhýbá z cesty výtečného dětského románu do končin plných příšer, bojů a hlavně té nikde nekončící statečnosti hlavního hrdiny. Podezřívám však zbytečně. Pořád mi v hlavě leží neuvěřitelné zakončení druhého dílu.

Na samotném konci knihy se pak jako obvykle nachází zhruba stostránkové Explikarium, tedy glosář pojmů s vysvětlením a přílohami. Například si zde můžete prohlédnout časový rozpis všech dnů v týdnu, podle aktivit, které nováčci v pevnosti vykonávají. Či typicky oblečené postavy s popisky jejich zvláštních oděvů. Dohledat pojmy v Explikariu se zdá být víc než snadné. Ta slova, jež zde autor vysvětluje, jsou v rámci příběhu zdůrazněna kurzívou. Při svém vlastním čtení mám dojem, že jsem žádná taková neviděla. Při zpětném hledání jich několik nacházím. I to naznačuje zaujetí příběhem.

Zároveň s koncem knihy si zoufám, po tak umně rozehraném příběhu čekat na další pokračování rok, znamená zločin na čtenáři. Utěšuji se alespoň nadějí na film. Snad k nám dorazí dřív než poslední díl trilogie.

^{Tetování krví - Lampáři, D.M.Cornish
Knihu vydalo nakladatelství Fragment v roce 2008
Zdroj fotografie: www.fragment.cz}