Přestože nejnovější literární počin Zdeňka Svěráka, protentokrát určen, dle slov samotného autora, „výhradně dospělým“, spatřil světlo světa teprve před několika týdny (recenzičku jsme uvedli), Povídky na pultech knihkupectví dlouho nepobyly. S ohledem na zvuk jména výše zmíněného autora se ovšem není čemu divit. Jen stěží bychom hledali Čecha, který Zdeňka Svěráka, spoluzakladatele Divadla Járy Cimrmana, dramatika, scénáristu, textaře, herce a v neposlední řadě také člena správní rady centra Paraple, nezná.

Vejít ve známost lze ovšem různými způsoby. Ačkoliv trend posledních let velí zviditelňovat známou osobnost především prostřednictvím nejrůznějších afér, Zdeněk Svěrák zůstává nemoderní a oslavuje své jméno prací.
Křest Povídek provázela dobrá nálada, ke které jistě přispěla také skutečnost, že celá událost začala na minutu přesně. A jak že pohlíží autor sám na své dosavadní dílo?

„Kdybych měl tu svou živnost přirovnat k pekárně, tak vím, že román bych přirovnal k velkému pecnu chleba. Ten nikdy nenapíšu. Ale napsal jsem několik scénářů-to jsou jako takový veky, písniček-to jsou housky a rohlíky. Hrozně rád mám dalamánky. Takže ty povídky, to je takových deset dalamánků, které jsem si upek“.

O tom, že „pečivo“ Zdeňka Svěráka chutná, svědčí také fakt, že nakladatelství Fragment muselo v rekordně krátké době přistoupit k dotisku 1.vydání. Vzhledem k neutuchajícímu zájmu o Povídky jistě nepůjde o dotisk poslední.

Kromě typického „svěrákovského“ humoru a laskavého nadhledu nad životními situacemi, v nichž autor neopomíjí také sebe, nalézáme v knize množství pěkných černobílých obrázků, vytvořených hereckým kolegou a kmotrem Povídek v jednom, Jaroslavem Weigelem.

„Říkali jsme si, že v dnešní době, kdy je tiskařina v úpadku, uděláme klasiku. Takovou, na jakou jsme byli zvyklí, v mém případě, před třiceti lety - postavit pěkně stránku, vyrovnat text,aby to vypadalo jako knížka“, prozradil svůj záměr přítomný ilustrátor.

Jakožto správný „češtinář“ neopomněl Zdeněk Svěrák zhodnotit práci korektorek, které veřejně pochválil, neboť „pravopisnou chybu nedokázala objevit ani jeho žena". Své knížce autor popřál, aby rychle přišla o svůj bílý přebal. „U nás, když se knížka hodně četla, tak už byl (obal) tak oškubanej, že se musel vyhodit“, vysvětlil spokojený autor přítomnému lidu.

Zda-li se přání Zdeňka Svěráka vyplní, rozhodnou čtenáři. V každém případě, již nyní čelí autor otázce, zda-li zamýšlí další pokračování. Zdeněk Svěrák však zůstává v odpovědi zdrženlivější: „Já nevím. Třeba mě ještě někdy něco napadne, ale slibovat vám to nebudu. Nechme to jako tajemství a tichý úkol.“ Necháme. Nicméně, připomínat Vám to budeme hlučně.



Bližší informace o knize Zdeňka Svěráka Povídky na www.fragment.cz

_{Zdroj fotografií: Kateřina Sovová}