Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
Rozhovor s Martinou Bittnerovou o andělech a lidských chybáchFOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváříUkrajinské pohádkyVánoce u Čapků aneb Jak Karel a Olinka pekli cukrovíSyrový průvodce hrdinstvím, zradou a cenou za svoboduŽivot pochází ze životaVaše teta tak mluvila s dětmi, pochopení většiny nečekejtePlast je pastMistr hrůzy se narodil před 125 letyZ čeho je mi vážně moc smutnoOnline kurz tvůrčího psaníJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne piš
| Protože k nákupu za město je to světa kus, užívám k cestě rád autobus. Staví mě dokonce tady před domem jakoby chtěl být snad přítomen té krásné chvíli mé návštěvy kdy vstoupím bez zbytečné prodlevy do světa snů a obchodní fantasie, kdo nezažil, ten si neužije, vždyť obchodní dům není jen prostor ke kupování, změnil se v místo touhy a tichého přebývání, a těm kdo cítí svou duši poněkud malou stává se i novou katedrálou, a adorace spotřebnímu tovaru stíhá lidi myslící po staru, aby změnili své návyky či měřítka, což stává se bohužel často a nezřídka. Takže, na apetit mého vkusu vrátím se raději k tomu autobusu. Abychom od tématu se zbytečně nevzdálili když klíč k němu je právě v tuto chvíli uvnitř a v rukou kolo volantu svírá, což měla by vysvětlit sentence jiná. Jaká to ruka a komu vlastně patří? Dívej se honem a oči si protři. Vždyť je to dívka, nebo snad žena, má duše je zcela okouzlena. To mládí, krásná tvář, pohled vskutku jak na oltář, aťsi nakonec dítě či žena, jistotně hledám pro ni jména a vbrzku nalézám. Protože patří jen sobě sama, nám jak řecká bohyně dána, aby svým půvabem řídila autobus tam za město - pořádný světa kus. A kouzlo její tváře osvítí jak svatozáře všechny kdo smutkem byli postiženi či jiným bolem srdce ublíženi. To všechno dokáže to zjevení, pro něž neznám lepší příjmení než - slečna . A od té doby značný uplynul již čas, dávno ona v autobuse nevozí nás, v jeho řízení mnozí se též vyměnili, mužové statní slečnu nahradili, ale její jméno stále přežívá, autobus "slečnou" celý se nazývá. Ptáte se proč vlastně v tomto přestrojení? Že nikdo nejsme dokonalí je naše nadělení. |
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Poezie
MEMENTO MORI
Listopad
Nenaplněná
Láska s příchutí šansonu
Zpěv horského potoka
Déšť
Shovívavá
Půlnoční vlaky
Naděje
Jehla v kupce sena
Ohrada
Setkání
Léto je, když
Slunce na besedě
Když ne do března...
Lípa v nás
KŘÍŽE HORSKÝCH OSAD
TAJEMSTVÍ
Domov na míru - nová sbírka
Někde v nás
Další články v rubrice Poezie
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.