V úvodu knihy její autor přiznává, že jeho román Král komiků z velké části kopíruje okamžiky ze života Vlasty Buriana. Zároveň Longen ale dodává, že mnoho situací vzniklo v jeho představách a to patrně z důvodu, že v době, kdy kniha vznikla, patřil populární herec ke známým tvářím, a tudíž by kniha s mnoha intimnostmi z Burianova života mohla působit jako soft – bulvár. Dnešní mentalitou si možná můžeme více spojit osudy hlavního hrdiny Míly Dolana a herce Vlasty Buriana. Nečekejte šokující laciné pikantnosti, ale zajímavé životní peripetie jednoho z našich nejvýznamějších herců, o němž píše kniha, která poprvé spatřila světlo světa v roce 1927.

Příběh hlavního hrdiny se odehrává ještě za doby Rakouska - Uherska v letech 1914 – 1918 (což odpovídá věku 23 -27 let pana Buriana). Hlavní hrdina Milča v té době již úspěšně hostuje na divadelních prknech, platí za zapáleného sportovce a svůj bohémský způsob života nehodlá svázat rodinnými svazky. Ani po okamžiku, kdy se dozví, že se stane otcem, neubere ze svého životního tempa, což nesou nelibě zejména jeho rodiče. Ale, než aby z jejich budoucího vnuka Rudolfka vyrostl podobný nezbeda jako jejich synek, rozhodnou se podílet na jeho výchově. Celá rodina, včetně Milčovy partnerky Emčy, žije v činžovním domě a nedaří se jim špatně. Mílovo herecké umění postupně dokonce nadchne i jeho otce, který syna původně zrazoval od herecké profese. Poklidnou atmosféru však naruší blížící se válka, kterou odstartuje sarajevský atentát.

Společnost v našich zemích se ocitá v nejistotě a také pod hledáčkem tajných pozorovatelů. Nejen Míla, ale i jeho blízcí se několikrát ocitnou v situaci, kdy je jejich chování považováno za provokaci. Paralelně s touto situací upadá také Mílův zájem o divadlo a on sám se přiklání více k fotbalu. Přijde národ o svého oblíbeného komediálního herce? To je otázka, řeknete si, když Burianovy nejvýznamnější role, které dnes známe, pocházejí z mnohem pozdější doby. Tak jinak. Co tedy přivedlo Mílu zpět k herectví?...

Emil Artur Longen patřil do nejbližšího kruhu lidí okolo Vlasty Buriana. On sám již před více jak osmdesáti lety na něj poprvé aplikoval označení „král komiků“ v titulu stejnojmenné knihy, kde Buriana popisuje jako lidumila, který dokázal bavit nejširší spektrum lidí. Patrně zde hrála velkou roli i jeho ješitnost a pokud se obdiv přesunul na jiné pole, v tomto případě sportovní, neváhal přešaltovat. Když se ale vrátíme k herectví, tak zde nalezneme i jednu paradoxní spojitost. Burian často a rád parodoval zbohatlíky a lidí obklopené luxusem. Ovšem herec sám toužil po hmotných statcích, a tak se vlastně stával i jedním z těch materialistů, které si bral na paškál.
 
Součást knihy Král komiků Vlasta Burian tvoří i doslov, ve kterém rozpoznáme osoby skrývající se pod knižními pseudonymy, dále ukázku z nedokončených pamětí Vlasty Buriana a nalezneme zde i texty autorů z dvacátých let, kde zjistíme, jak tehdy lidé viděli našeho Krále komiků.

_{Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian
Vydalo nakladatelství XYZ, Praha 2008. 
obálka www.xyz-knihy.cz}