Příběh od berlínské zdi
21.12.2008
Jaromír Komorous
Literatura
Román jako koláž přelomového roku? Proč ne? Thomas Brussig ji skládá a vidí celkově z německého pohledu. Pochopitelně. Jak jinak! Oslnění ji nazval. Svůj pronikavý pohled na sled událostí i kolem nás uplatňuje v každém titulu, jenž pošle na knižní trh. Dívejte se s ním.
Ten podzim je pro někoho dávnou vzpomínkou. Pro mě natolik živým fragmentem života, že některé okamžiky těch dní už nikdy nechci pustit z hlavy. O nich, o intenzitě takových, autor vypráví s vypravěčským šmrncem, jenž ho pasoval na největšího německy píšícího součastníka. Spisovatel roste s prostředím. Stará vesta.
Autor roztáčí před očima čtenáře kaleidoskop, plný zdánlivě samostatně se tvářících šťavnatých příběhů a zaplněný širokou plejádou postav. Každou vykreslenou do poslední vrásky na čele. U většiny lze sledovat i průběh vzniku takového šrámu.
Vše sesazené do čtivé mozaiky, převázané mašlí. Čtenář kýve souhlasně hlavou nad každou větou nebo vztekle pochoduje po pokoji. Dobře mu tak! Ať třeba prodře podrážky domácích papuček! Chladným zůstane jen patník u zapomenuté okresky.Hluboké psychoanalogické sondy do každého jednoho. Přesné vykreslení postav té doby, rozložené po celém spektru společnosti, jež dala našemu „východnímu bloku“ trabanta a umělohmotné kávové lžičky.
Celé rodiny, najednou vyprofilovaní jedinci, procházejí románem v rytmu německého marše.
Sledujeme zkostnatělé konání šéfa Sachsenringu, ano, tam přece „traboši“ sjížděly z výrobních linek. Nedokáže ze sebe setřást frustraci ze ztráty výjimečnosti. Prozře? Jeho žena si najednou uvědomuje, že dýchá sama a žádná flexibilní hadička ji na muže nefixuje. Dcera Carola je typickým dítětem socialistického bafuňáře. Uvědomí si odpovědnost za svůj život, zdrhne za svobodou a týden nato padne zeď. Pech! Je uražená na celý svět a dokonce jí je protivné i setkání s matkou. Zděděný pocit nadřazenosti? Krásná zdravotní sestřička Lena, pyšnící se svým trapně dlouho neposkvrněným pannenstvím. Pro koho je chystá? A druhá strana? Třeba špičkový novinář Leo Lattek z exkluzivního Sternu, těžko ukrývající svou samolibost. Další desítky osob, vygenerovaných tím podzimem, jenž měl, žel, velmi ohraničený časový prostor. Říkám schválně žel, protože tak na dřeň obnažení jsme do toho roku nebyli a dlouho nebudem. To jsou starosti! Figury z bývalé DDR mají přece jen dramatičtější vývoj. I konce. Tenhle Jürgen Warthe! Probuzený umělec, ale původ nezapře. Zašmudluje i fakta o vlastní smrti. A jinak? Konec cenzury, konec výjezdních doložek, ale i kancelářských lásek. Chcete-li to nazvat správně, tak šukání. Startovní výstřel nové éry.
Ohlédnu se k ještě živé historii. Thomas Brussig má pravdu. Byla to nejlepší soulož života. Doporučuji si jí připomenout. Vracet se pro vznikající identitu za zbytečné nepovažuji.
Thomas Brussig: Oslnění
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2008
obálka www.dokoran.cz