Ano, neměli to chlapíci od folku zrovna lehké. Chtěli přece jen zpívat. Jenže ouha, veškerá jejich umělecká činnost se přece odvíjí od vlastních pocitů. Zpracovávat neznámé nelze. A oni měli tak troufalé názory! Vždyť mohly ohrozit celý stát a zfanatizovat mladé publikum proti stávající situaci. To nelze. A začal důvěrně známý hon nejen na disidenty.

Mnozí se uchýlili do exilu, za nimi však bohužel neputovala múza. A co je horší, umělec bez múzy nebo umělec s potlačovanými vystoupeními? O tom, jak se zrodil folk, folkaři, o Portě, o hromadném potlačování písničkářů a o jejich indivuálních životech. O tom všem pojednává výstižně nazvaná kniha Folkaři. Fakta soustředil  Vladimír Vlasák. Ačkoliv, jak protagonisté tvrdí, tehdy ještě žádny folk neexistoval, od něčeho je třeba se odrazit.
 
Startujeme rokem 1960 končíme sametovou 89. Od počátku 80. let je každému roku věnována samostatná rozsáhla kapitola. Tehdy je Porta v plné síle i přes neustávající problémy. Diváci neustále narůstají do závratných výšin, což později Portu zničí. Nejedná se pouze o kusé informace, dočkáme se také mnoha citací použitých jednak z rozhovorů se samotným autorem, z rozhovorů již dříve publikovaných či ze stránek Jaromíra Nohavici. Veškeré promluvy se stávají součástí svědectví. Svědectví doby, života, neuvěřitelných drobných těžkostí. Naplněné lidským rozměrem, stejně tak jako osudy Vladimíra Merty, Karla Kryla či Jaroslava Hutky.
 
Nejen tito plní stránky vcelku objemné knihy. Potkáme se zde i s dalšími. Namátkou Pavel Dobeš, Dagmar Voňková, Pepa Nos, Jaromír Nohavica, Slávek Janoušek, Jiří Tichota a dokonce třeba i se svědectvím Zlaty Holušové, současné ředitelky festivalu Colours of Ostrava.
 
Kniha se dá směle považovat za cenný materiál, dosud nevydaný. Navíc je obdařena dle mě dostačujícím počtem černobílých fotografií. Sotva jsem ke knize usedla hned mě mile překvapila. Na začátku většiny kapitol se objevuje sloka písně, autor a název písně. Tu příležitost si nemohu nechat ujít. A tak si k daným kapitolám ke čtení pouštím autorem vypíchnuté písně. Hezký zážitek. Jen si ještě odmyslet nejmenovaný server s videy, přístroj z kterého se line hudba a přesunout se o pár let zpátky a už tam stojíte s nimi. Boj za svobodu, za změnu, sebeurčení… boj s větrnými mlýny..?

Tomu stavu odpovídají tehdy aktuální Hutkova slova z emigrace:
 
Kam sahají slova lidem v emigraci?
Slova o domově, smysl se jim ztrácí.
Zůstat, jít či vzdát se, otázky se řadí.
Kůň zraněných dějin po obzoru pádí.
Do lásky, do žití, politik se plete.
Vše, co k uchopení, hrubou rukou hněte.
Do písně se vecpal, okna cihlou zazdil.
V politické louži lidskou duši smočil.

Jaroslav Hutka – Emigrace

^{Vladimír Vlasák: Folkaři – Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2008
Zdroj fotografie: www.daranus.cz}