Přitom původ svátku rozhodně veselý nebyl. Svatý &Stěpán patřil k sedmi jáhnům první křesťanské komunity a neohroženě mluvil o vzkříšení Ježíše Krista.
V tehdejším (vlastně i dnešním) Jeruzalému to znamenalo vstoupit do zóny smrti. Ještě říkal židům, že vina smrti Ježíše leží na nich. Ukamenovali ho. Podle pramenů, do nichž lze nahlédnout, si pro smrt vědomě šel. Jeho synovec, také &Stěpán, řečený první, patron uherský, tamní vymodlený ochránce koní a vinné révy měl jiné spády. O sklonech tohoto &Stěpána nemusíme pochybovat a po tolika letech si jej už můžeme dokonce vymodelovat do podoby dle vlastního uvážení.

V úvodu zmiňovaná strnulost nemizí jen z chování maminek. Při pohledu do sportovního kalendáře nacházíme mnohé akce, které dnes považujeme již za silně tradiční. Vzpomeňme alespoň „Koupání ve Vltavě“. Ze stejného hrnce pochází „Tradiční Vánoční turnaj v kopané internacionálů“, nebo „Český vánoční šachový turnaj“. Jistě najdeme i jiné. 

Ze všech výročí si vzpomeňme na jedno. A přiznejme si pohodovost našich Vánoc. Jak malicherné se zdá naše svalování viny na nebohé vánoční svátky, které jsme schopni (i když z legrace) zasadit mezi stres vyvolávající atributy.
26. prosince 2004 přišlo ničivé zemětřesení na ostrov Sumatru. Následující vlny tsunami nechaly za sebou hrůznou stopu. Až 200 000 lidí přišlo o život. Další desetitisíce v okolních destinacích. Kolik lidí zůstalo bez střechy nad hlavou? Milióny? Zápolí s tím dodnes. A my řešíme, zda si dáme 4 nebo 5 knedlíků.

O svátku sv. &Stěpána se chodívalo na koledu. Tu nejznámější asi budete znát, i když … Kdo jí viděl a slyšel provozovat živě? Ale na druhou stranu, kdo by si nepamatoval její slova? „Koleda, koleda, &Stěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad´ jsem s ní na ledu …“ . Pocit, že nemusíte na koledu, vlastně nikam, je přece téměř omamný.

_{Zdroj obrázku www.rataje.cz}