Knížka O bílých slonech tematicky přímo navazuje na úspěšný diptych Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák, tentokrát ve formě jednotlivých povídek. I když si každá nese svůj punc uzavřenosti, všechny dohromady propojuje duch, kulisa doby, prostupující baladické příběhy některých postav a symbolicky dětské rozpočítávadlo. Svorníkem je i tázavý pohled „nevinného dítěte“, které se s naivní upřímností a zároveň dětskou přímostí až nekompromisní krutostí zaměstnává otázkami, jež se vznáší nad jeho chápáním. Ostatně ani dotázaní dospělí mu kolikrát nedokáží (nebo nechtějí či nemohou) v jeho zmatku pomoci. Podobně jasně se problémy doby zrcadlí i v mysli brigádníka Jardy. Jeho morální klubání do dospělosti naráží na lámání ideálů a následnou frustraci. Ostatní s dobou srostli, stali se jejím stínem i sluncem…

Irena Dousková jednoznačně neodsuzuje, naopak se zdá, že letmými náznaky vysvětluje (nikoli omlouvá), proč. Jako korálky na uzavřené šňůrce, jako růženec.. PROČ…se jako bumerang vrací vše, co se zasadilo… jako boží mlýny. Neustále, bez přerušení

Je běžné, že knihy provázejí ilustrace. Ke své vlastní škodě je moc nebereme na vědomí, více nás zajímají černá písmenka. Lucie Lomová pečlivě vybrala typické atributy uplynulé doby a nechala je do textu organicky a přirozeně zapadnout jako knoflík do dírky. Naivně dětské kresbičky se stávají vyrovnaným bojovníkem s nespravedlností, strachem, ale také naznačují a připomínají. Jindy málo vnímané, tady oranžová jednoduchost a symbolická výstižnost plně koresponduje se samotným textem. Obrázky se stávají plnohodnotnou, samostatně komunikující součástí.

_{Dousková, Irena: O bílých slonech
Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2008
foto: www.druhemesto.cz}