Píše se rok 1969 a nikdy jindy se nestavěly události do tak dlouhé fronty. Epochálně radostné i ty opačné. Zuří studená válka. Příslušníci obou táborů se nechávají ve valné míře přece jen strhnout svými vůdci a srdečně nad sebou dělají vzájemně „pche“. Svět se ještě vzpamatovává z karibské krize a dobře si uvědomuje, jak to mohlo dopadnout, kdyby… Dochází k oboustrannému posunu v soupeření a hlavně ve výběru terénu k němu. Vesmírný prostor je vhodná tělocvična a Měsíc zvlášť filigránsky vybrané „tatami“, zápasnická žíněnka. Osm let před památečným datem 21.července 1969 zavelel tehdejší nesmírně charismatický americký president J.F.Kennedy ke steči Měsíce. Začal souboj od té doby neviděný. Do NASA tekly obrovské peníze. Jeho souputník a sovětský rival N.S.Chruščov v té době mohl akorát mlátit botou o řečnický pultík v OSN. A ke všemu z jiných důvodů.

Napadlo mě, že zdržet se to o měsíc, děly by se věci. Ony se děly i tak, ale tohle, viďte.

Výsledek zastihl už jinou politickou reprezentaci. V Americe hrál první housle úspěšně Richard Nixon, aféra „Watergate“ ještě v nedohlednu . V Sovětském svazu neúspěšně Leonid Brežněv, jeho největší libůstka naopak v denním dohlednu. Nazývala se „dočasně umístěná vojska v Československu“. Další zlomové devítky v dějinách lidstva, roku 1989 se nedočkal ani jeden. Ale to je jiný příběh.

Pokud si dobře pamatuji, záběry z přistání na Měsíci uvedla i ČST, jež raději přinášela v té době obrázky „o nesmírně vzrušujícím životě nějakého rudoarmějce někde u Milovic“, chudáka, co ani nevěděl kde a proč je. Mnohdy to nevěděl ani kameraman toho skvostu.


                                _{velitel Apolla 11 Neil Armstrong, v úvodníku Edwin "Buzz" Aldrin}

Dlužno říct, že Neil Armstrong je tím hlavním hrdinou, on byl velitelem lodě, on komunikoval s Hustonem. V posádce ale byli ještě Michael Collins a Edwin Aldrin. Collins pilotoval vesmírnou loď a své druhy mohl jen pozorovat z výšky. Aldrin pilotoval lunární modul a stal se tedy prokazatelně prvním, kdo na Měsíci přistál.


                                                                        _{posádka Apolla 11}

„My chlapci, co spolu chodíme“, jsme měli veliké dilema. Vedle Jimmyho Henrixe, nedozírné modly naší doby, jsme ochotně postavili chlapa ve stříbřitém skafandru a připustili, že usednout za kniply vesmírné lodě taky není k zahození. Kytara tenkrát vyhrála. Ale jen proto, že dovolovala i jiné životní radosti, než tělíčko huntovat centrifugou a podobnými udělátky. Teď tedy vzhůru na Mars. A třeba za společného přispění. Neprotestuji.

_{Zdroj obrázků: www.space.com a www.spacelightnowstore.com}