Pod jejím dojmem zjišťuji, že o téhle zemi a jejích lidech toho vím ještě míň, než jsem si myslel. Lotyšsko vyhlásilo samostatnost v roce 1918 a pak znovu po zhroucení SSSR. Rusifikace nevyšla, i když snahu o „bezpečnost sovětů“ si pamatujeme. Dnes je Latvia v NATO. Přesto, že si „přinesla“ do nové doby 30% rusky mluvících obyvatel.

Svědectví o jedné mimořádné výstavě. Právě končí. Pozvánku u nás jste si ale mohli přečíst zde (klikni). Čili svědectví z derniéry. Česky "pozdě bycha honit". Nebo "chytání kočky za ocas". Chcete-li, "ještě jeden pohled".

Sugestivní pohyblivé obrázky (tedy filmové sekvence) z tvůrčího „šamcajchu“ mě na výstavě přivítaly. Ateliér, výtvory, polovýtvory, spící muž. Vše se zvukovým podkresem dětského žvatlání, migrujího z místa na místo. Nerušit! Vypadneme autem raději do ulic Rigy. Za volantem asi matka dítěte (ženské oči ve zpětném zrcátku). Obrázky neutěšenosti plenéru, život vzdálených ulic a ještě vzdálenějších zátiší, které jsme už vymazali ze své paměti. &Sedivé baráky s lešením střídají široké prospekty "ruského střihu".

Průřez lotyšským uměním posledních let si neklade nárok na úplnost. Přináší však díla, jež o společnosti země mnohé naznačují. 10 autorů. Klíč výběru neznám.
 
                                     
                                            _{jeden ze sálků galerie}

Inta Ruka fotografuje lidi kolem sebe. Nechce se mi věřit, že všichni Lotyši jsou „béčkoví“, jak je představuje ona a Armis Balčus. I jeho Epizody, fotosérie vycházející z průhledných zápletek právě tak označovaných filmů se nás snaží totiž přesvědčit, že ano. Spokojím se s vysvětlením, že problematický objekt je jednoznačně vždy vhodnější k fotografování.

Anda Bankovská vystavuje cyklus Věci. Polaroidová technika. Víme, že je obecně na ústupu. Netrvanlivé prostě nezarchivujete. Jestli ale považujete okamžik vzniku snímku za nejdůležitější moment na cestě za kumštem, najdete zde stopu i vzor. Já je nenašel. Nicméně její výběr fotografofaných věcí stál za to sám o sobě.

Andrejs Grands je vyhlášeným fotopedagogem. On a jeho skupina studentů vytvořili svérázný autoportrét založený na vlastním uchopení „nechtěného“, když za „náhodné“ jim posloužilo filmové okénko. Nechci podezírat neprávem, ale i toto se musí připravit. Proč nejmenuji ostatní? Zaprvé vám to nic neřekne, jako to neříkalo mně a tihle prostě vybočovali.

                                          
                                             _{jedna fotografie v něm}

Součástí výstavy je knihovna galerie. Publikace v ní jsou dílem převážně lotyšských fotografů a jejich škála i zájmová pestrost opravdu široká. Konfrontovat je s prezentací a zpětně s knižním rozborem nezávislých analytiků? Chytře vymyšleno. Skvostný útok na můj čas.

 

Skoro v každém sálku galerie běží videoprojekce. Uvědomuji si, jak záslužnou práci dělá ČT, když přináší krátké filmy studentů FAMU na obrazovky až k nám domů. V těchto snímcích je uložen totiž současný život se všemi svými problémy, ale hlavně pod neklišovitým náhledem, tak, jak jsme viděli na výstavě v galerii Langhans.

Galerie Langhans: Současné umění Lotyšska, fotografie a videoprojekce
Zdroj fotografií www.vystavy.archii.cz