Každý z nich líčí události, které se dějí v rodině, svýma očima. Každý z nich něco skrývá, za něco se stydí, ale všichni dohromady, aniž si to uvědomují, postupně odhalují nejen to, co tají, ale i věci, o kterých sami neměli tušení. Každý z nich to podává jinak – otec, bývalý voják, stroze a zdánlivě bez emocí. Dcera snivě a nostalgicky vzpomíná na své první lásky i na zklamání a na touhu vymanit se z nalinkovaného způsobu života rebelií. Syn, postižený úchylkou se do zápisků pouští s ironií a nadsázkou, nicméně právě jeho podání odhalí skutečný život, který se skrývá za tím předstíraným.

Takže se vám může stát, že chvílemi čtete román jako vystřižený z červené knihovny, pak se ocitnete v crazy komedii či v parodii na detektivní příběhy nebo v hořkosladkém příběhu se špatným koncem. Pravda však bude nejspíš taková, že Viewegh čtenáři předkládá příběh, který zažil každý z nás, příběh, který nepíše spisovatel, ale sám život. Možná se poznáte mezi řádky, nebo poznáte někoho jiného. Každý člověk má nějakou tu úchylku, kterou tají nejenom před druhými, ale i sám před sebou.

Viewegh zkrátka napsal knihu která je aspoň o dvě čísla větší a někomu možná bude na těle plandat, nicméně si buďte jisti, že za dva, deset či dvacet let, z ní ještě pořád nevyrostete...

Pokud se rádi smějete a zajímají vás osudy tak podobné těm vašim, určitě vám knihu Michala Viewegha "Zapisovatelé otcovský lásky", kterou krátce před vánocemi vydalo nakladatelství Druhé město, doporučuji.

_{Michal Viewegh: Zapisovatelé otcovské lásky
Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2008, ve III.vydání
obálka www.druhemesto.cz}