Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 22.6.2024, svátek má Pavla 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Vévodkyně z Amalfi

08.02.2009   redakce   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vévodkyně z Amalfi„Pryč! Pryč! Jste všichni jako obětní berani: zbyly z vás jenom jazyky a břicha, lichotná řeč a souložná křeč.“

Drama.
Hra na děti, šílence a vrahy.

Vévodkyni z Amalfi napsal v roce 1613 anglický dramatik John Webster (asi 1578 – asi 1634). O životních osudech autora hry dnes nevíme téměř nic. Nejméně dvě z jeho her, tragédie Bílá ďáblice a Vévodkyně z Amalfi, však představují osobitá umělecká díla, jejichž literární i dramatické kvality snesou srovnání (a bývají často srovnávány) i s nejlepšími Shakespearovými texty. Tyto hry jsou považovány za klíčové texty tzv. jakubovského (postalžbětinského) dramatu, tj. dramatu vzniklého v době vlády Jakuba I. na anglickém trůně (1603 – 1625).

Děj obou velkých Websterových tragédií se odehrává v Itálii šestnáctého století, přesto obě hry obsahují řadu skrytých narážek na jakubovskou Anglii a řadí se k textům, které zrcadlí společenskou krizi jakubovské doby, pro níž byly příznačné zejména upevňování mocenských struktur, rostoucí míra korupce ve státní správě, ekonomická stagnace, rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a s tím související vzrůst sociálního napětí.

V širších sociokulturních souvislostech Websterovo dílo coby typický produkt jakubovské dramatiky souvisí se zhroucením renesančního obrazu světa.
Také jazyk, témata i celá dramatická struktura Vévodkyně z Amalfi obsahují řadu prvků, charakteristických pro manýrismus či spíše rané baroko.

Dramaturg inscenace a autor úpravy Vojtěch Bárta vypovídá:

„Na hře mě upoutal hlavně skeptický, temný pohled na dějiny a společnost. Postavy sledují pouze své individuální zájmy, a jsou si tak navzájem oběťmi i vrahy. Pod okázalou fasádou dvorského světa bují korupce a rozklad a narušují tradiční schémata církve, státu, rodu i rodiny. Webster nás v pestrých obrazech seznamuje se spojenými nádobami závažných socio a psychopatologických jevů, jež gradují až v násilí, páchaném na pokrevních příbuzných, a v šílenství, ústícím v rozpad osobnosti. Provádí nás peklem duchovní dezorientace a krize pojmů bezpečí, poznání, pravdy, víry a identity. Chmurný negativismus Websterovy vize má ale představovat morální apel. Myslím, že je jasné, jak moc je tato hra dnes aktuální. Stačí si otevřít noviny, podívat se na televizi nebo jen na ulici kolem sebe... Jestli vás zprávy a ulice pobuřují, rozčilují nebo nudí, přijďte radši do divadla.“

„Do hry jsem se zamiloval asi před čtyřmi lety, když jsem si ji půjčil ze školní knihovny. Už když jsem došel na konec seznamu postav, cítil jsem, že mám v ruce text, nad kterým bych se měl pozastavit. Seznam postav totiž končí: osm šílenců, dvorští úředníci, služebnictvo, stráž, kněží, vrazi, dvorní dámy, děti. To se mi moc líbilo. Četl jsem dál - a byl jsem okouzlen. Věděl jsem, že bych to chtěl někdy dělat. Jsem rád, že mi teď bylo dopřáno spolupracovat s Filipem Nuckollsem.“

„Ve své úpravě jsem se snažil o maximální zhuštění dramatického děje. Z původního textu jsem zachoval asi jednu čtvrtinu, hodně jsem měnil scénické poznámky i pořadí některých scén. Asi nejtitěrnější součástí celé práce však byla práce s jazykem, hlavně když jsem snažil opravovat rytmus veršů, které jsem při škrtání poškodil.“

„Je zajímavé, že hra je v Čechách téměř neznámá. Na českých jevištích se hrála jen dvakrát, naposledy ji v roce 1984 nastudoval režisér Jan Grossman (v Divadle S. K. Neumanna – dnešní Divadlo Pod Palmovkou). Například ve Velké Británii, Francii nebo Německu tvoří Vévodkyně z Amalfi dodnes živou součást inscenační i kulturní tradice, o čemž svědčí řada různých teoretických studií i inscenací z poslední doby. O vnitřním potenciálu hry svědčí obdiv a nadšený zájem tak rozdílných uměleckých osobností, jakými byli například Bertolt Brecht, Antonin Artaud či Thomas Stearns Eliot.“

BcA. Vojtěch Bárta, dramaturg a autor úpravy
narozen 1985 v Praze. Studuje pátým rokem DAMU, obor dramaturgie činoherního divadla.

Premiéra 13. února 2009 od 19.30 hodin v divadle DISK.

Veřejná generálka: 12. 2. 11.00 hodin
Nejbližší reprízy: 14. 2. 19.30 hodin

Zdroj: TZ divadla Disk


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0422 s