Kvetoucí vánoční kaktus (Schlumbergera) si užíval světlého stanoviště. Nyní mu opadal jeden květ za druhým, ale listy vypadají stále svěže. To nás nesmí mýlit a kaktusu nasadíme „nemilosrdnou dietu“. Přeneseme ho na chladnější, třeba i stinnou verandu a postupně ukončíme zálivku. Dáme si pozor, aby nás ani svrasklé listy neobměkčily. Na konci března, kdy se prodlužuje sluneční svit, začne kaktus znovu ožívat – raší mu nové články. V tomto okamžiku můžeme rostlinu přesadit do propustné, rašelinou a živinami obohacené země a umístit na světlé stanoviště s pravidelnou zálivkou. Později po zmrzlých přivítá i letnění na místě chráněném před
přímými slunečními paprsky.





Na začátku jara je vhodná doba pro vegetativní množení. Z rostliny odebereme několik stonků se třemi až čtyřmi články a necháme je volně několik hodin zaschnout. Připravíme si květináč s rašelinou smíchanou s hrubším pískem a do této směsi zapíchneme odebrané stonky tak, aby v nádobě stály vzpřímené. Postavíme je na světlé místo a zaléváme spodem zhruba jednou za 10 dnů.



V létě, v době plného růstu, pravidelně přihnojujeme hnojivem na kaktusy a poměrně často zaléváme dešťovou vodou. Od přelomu srpna a září s tím přestaneme a rostlinu opět uvedeme do nezbytné klidové fáze. Spokojí se s chladným místem. V listopadu se začne z podzimního spánku probouzet a objeví se bohatá násada poupat. Teplotu i zálivku postupně zvyšujeme. Traduje se, že při otáčení rostlině opadají poupata. Spíše to nastane, když květinu přeneseme do teplejší, a tím pádem sušší místnosti. Rostlina původem z deštných pralesů na tento šok zareaguje shozením části poupat a pěstitel tak stojí opět na úplném začátku, aniž by se dočkal růžových, červeno-růžových, bílých nebo žlutých květů.

Existují již vyšlechtěné kultivary, které toto kolečko klidu a růstu nemusí absolvovat a spolehlivě kvetou i v paneláku.

foto: autorka