Ty věty v úvodníku jsou notoricky známé každému, kdo někdy popadl pádlo do rukou. Málokterá charakteristika činnosti sedí jako tahle. Povídám si s autorem knížky, jež drží v mé knihovně pohromadě jen silou vůle. Vydaná poprvé v roce 1979 (hele, zase bříško s nožičkou) má už po těch skotačivých letech zřejmě nárok. Partnerem je mi milý host, spisovatel a teď už i scénárista, pan Zdeněk &Smíd. První díl seriálu můžeme vidět na ČT dnes 26.1. Nevidíme se rozhodně prvně a tak si dovolím pochopitelné. Ahoj, Zdeňku.

Ahoj.

Jsem rád, že jsme se konečně dočkali televizního zpracování tvé knížky. A že pořád ještě udržíme v rukou to pádlo. Já vím, zrálo to. Ale není to dlouho, co?
Co je dlouho?

No, já zde jen zopakuji třicet let starou gratulaci ke skvělým ilustracím, jež pořídil tenkrát k prvnímu vydání (a každému dalšímu) Adolf Born. Jo, třicet let. Vím také, že tvé písňové texty od vody zhudebnil „Samson“ Lenk. Uslyšíme v seriálu nějaké? A počítá se s nějakým vydáním na CD či DVD nosiči?
Samsonovy a moje písničky tam nebudou, s výjimkou refrénu Vodácké holky. Nějak se během úprav a střihů vytratily. Úvodní znělkovou písničku si napsal a zpívá ji pan Krajčo. Takže na eventuálním CD by ani nebylo co hrát.
 
Jsi spoluautor scénáře. Pan Miroslav Adamec je druhým pachatelem. Jak jste měli rozdělený koláč tvorby? A bavil ses u toho jako u vzniku knihy?
Koláč byl dělen tak, že jsem na začátku pana Adamce neznal. Napřed jsem udělal literární scénář pro ostravskou televizi, i s Ofélií, s písničkami a vším, co by tam podle mého soudu mělo být. Po mnoha sporech a kompromisech mi scénář schválili a současně i zaplatili, čímž mě zneškodnili. Pak můj scénář dostal režisér a ten si zase vybral technického scénáristu, pana Adamce. Ten scénář dosti zásadně změnil, zmizela Ofélie, ale přibyla třeba vodácká svatba, některé postavy a řada příhod. Důvod? Požadavek sledovanosti. Aby na to koukali všichni, musí to být pro všechny, pro kdejakou bábu, kterou zajímá hlavně, kdo tam s kým chodí, a ne pro nějakou támhle vodáckou elitu. Mění se to hlavně v druhé polovině. Tak to ale v televizi i ve filmu chodí. Vadí vám to, kamarádi? Tak na to prostě nekoukejte. A jestli jsem se bavil? Při psaní svého původního scénáře určitě.

Poetika tvých textů a nejen zde, je až návyková, řekl bych. Používaný jazykový rejstřík patří do slabikáře, pokud tam již není (autor je původním povoláním kantor, pozn. red.). Podařilo se něco přenést do scénáře? Já vím, biják chce akci, ale stejně, viď.
Některé fóry vyslovené v knížce mými hrdiny jsou ve scénáři taky, někdy sednou, někdy ne. Protože čtenář si k fóru automaticky dosadí dikci, která mu vyhovuje. Ale herec to řekne jinak. To není hercova chyba, prostě to jinak cítí. A na nás to někdy nezabere. Tak řečená hláška je úspěšná tehdy, když se její přednes strefí do představy diváků. A máš pravdu, že „biják“je hlavně akce. Proto musela pryč Ofélie, ale i jiné věci, které bych tam rád měl.
 
V knize máš vymazlenou figuru a říkáš jí tam Melounek. Zastává významnou funkci nebeského domácího.V toho bych mohl i věřit. Kdyby mi rezervoval místo u stolu těch mořských holomků, považoval bych si ho nejvíce. Zahraje si také v seriálu?
Hraje ho výborně pan Arnošt Goldflam. Prostě se tam náhle objevuje a ztrácí, nebudu prozrazovat. Pohádka o vodáckém ráji je tam taky, ale jinak. Jak, taky neprozradím. Snad jen to, že vychází z možností České televize.

Zajímal by mě a naše čtenáře určitě taky, herecký výběr a způsob obsazování do jednotlivých rolí. Byl jsi u toho nebo je to čistě záležitost produkce?
Je to záležitost režiséra. Jenom on má v hlavě film dřív, než se natočí, ví, co chce a kdo se mu do toho hodí. Dělá se konkurs a zájemci herci se sejdou na zkoušce, kde přehrávají některé krátké scény. Režisér pak vybírá. Byl jsem přítomen na jednom takovém předvádění a jediné, co můžu dělat, je hučet do režiséra, že tamhleten se mi nelíbí, zato, že tamta určitě. Ale s výběrem herců jsem velmi spokojen, sešla se tam výborná parta, naučili se, jak uvidíte, velmi slušně ovládat loď, i když až asi na dva případy v ní nikdo před tím neseděl. A líbí se mi, že jsou to radostné, opravdu spíš vodácké typy, žádná ukňouraná zlatá mládež.

Myslím, že už jsme o tom mluvili. Ať chceš nebo ne, ta kniha nastartovala na letních českých řekách léta, jinde ve světě neviděného, „boomu“. A tam, kde se dohadovali čtyři pacholci, jestli to pojedou nebo ne, stojí dneska fronta lodí. Máš pro to jiné než ekonomické zdůvodnění? A hraje ekonomika vůbec nějakou roli?
Spíš jde o to, že je dnes voda dostupnější než dřív. My tam museli jet vlakem, posílat si loď a tak. On dnes přijede k řece autem nebo na motorce, půjčí si loď v půjčovně, nechá ji o štaci níž a nemusí toho ani moc umět, protože nemusí projet řeku celou. Ekonomika v tom myslím velkou roli nehraje. Vodácká dovolená v uřvaných kempech a na přecpané řece je spíš pro lidi, kterým to nevadí, tedy pro nenáročné typy. Romantik si dnes může sjet rafty v Norsku, jezdit po alpských řekách, v Polsku třeba řeku Uh…

Z těch důvodů, o kterých zde mluvíme, jsem na pár let taky utekl k jiné vodě. Ale pak se probudí nostalgie, či co to je a člověk se tam chce minimálně podívat. Tys to pobral tím nejlepším způsobem a napsal jsi o Lužnici, dle mého, nádhernou knihu. (http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=8414).
Na druhou stranu jsem rád, že mě tu „nenačapala“ ta o Otavě. Asi bych se trapně opakoval. Máš v plánu pokračovat v tomto „vodním“ průzkumu terénu? Vyzvídám, co máš na stole, co se ode mne dá čekat, no …
Teď právě začínám obdobným způsobem psát knihu o Mži a o Berounce. Je to hrozná kláda, takže budu rád, když to stačím za dva roky.

Už teď se těším. A nejen proto, že ty řeky tečou za humny. Počtu si rád.

Nestáli jsme opřeni o hlavičky pádel. Kapitánská rada se nekonala. A venku ani nepršelo, abychom se mohli svézt pod chodníkem. Ale za rozhovor děkuji moc.
 
                        
                                        <sub>autor Zdeněk &Smíd před monitorem během natáčení

Zdroj fotografií www.ceskatelevize.cz</sub>