V roce 1867 vyšla v útlém svazečku báchorka Boženy Němcové nesoucí název Anděl strážce. Hororově laděný příběh mladého Josefa, kterému anděl předpověděl smrt ve věku 20 let, a který díky své dobrotě, navzdory andělově pokoušení, souzené smrti unikl, inspiroval filmové tvůrce k napsání scénáře, disponujícího jedinečnou schopností: obsáhnout takřka všechno z původní předlohy a prostou, nicméně údernou myšlenku, zaměnit za rádoby hluboké intelektuální poselství. A slovo rádoby si podtrhněme.

Existují filmy, jejichž poslední minuta rozuzlí do té doby nepochopitelný děj a současně tak rozjasní tvář brunátného diváka. Ten, namísto předem připravovaných jadrných nadávek, nenechávajících nit suchou ani na kuchaři z cateringu, odchází z kinosálu v povznesené náladě, protože „tohle ještě fakt neviděl“. Bohužel, v některých případech (poslední dobou stále častějších) se nakonec nestane nic. To platí také o filmu režiséra Iva Trajkova, mysticky nazvaném Ocas ještěrky. Divák má po takovém zážitku několik možností: a) cítit se jako blbec, protože dílo je patrně tak intelektuálně náročné, že jej nepochopil, b) zpytovat svědomí, zda-li neusnul a neochudil se o klíčovou část, nezbytnou pro pochopení děje (a v případě že usnul se tak opět cítit jako blbec) anebo c) film označit za špatný (a udělat tak blbce ze všech ostatních kromě sebe).

V případě Ocasu ještěrky vynechám první dvě možnosti a, byť nerada, přistoupím rovnou ke třetí. Zatímco hrdina pohádky Boženy Němcové získává v samém závěru krásnou a věrnou manželku, manželka filmového Josefa věrná není a odchází i s dítětem hned na začátku (už v tomto bodě slyšíme pilku, která nám posléze skutečně větev podřeže). Následuje vyhazov z práce a setkání s Gabrielem, podivným týpkem v bílé teplákovce, v jehož osobě spirituálna-chtivá část publika patrně identifikuje dotyčného anděla. Zbytek diváků stráví nějakou dobu přemítáním, cože si tenhle člověk šlehnul, kdeže skrývá použité jehly a především, proč se s ním vůbec hlavní hrdina zahazuje. Nějaký důvod pravděpodobně má, a tak namísto bezcílného bloumání pražským sídlištěm odjíždí deprimovaný Josef v doprovodu Gabriela z města, potkává různé osoby, řeší různé situace, dívá se smutně, no a to je tak zhruba všechno.

Andělé mohou vypadat různě...

Ocas ještěrky operuje s pojmy jako spirituální či mystický a pravdou zůstává, že jistou atmosféru filmu skutečně upřít nelze. O to větší zklamání divák zažívá po zdrcujícím zjištění, že za často nelogickým Josefovým jednáním či situacemi, které jej patrně mají někam posouvat, nestojí nic víc než překombinovaný, značně nedotažený scénář a právě velmi nešťastně pojatá osoba ústředního hrdiny. Ten si totiž z velké části přivlastňuje rysy dušínovsky smýšlejícího Josefa z pohádky, ovšem nezřídka jedná v jejich přímém rozporu. Tento fakt ještě podtrhuje vzezřením usedlého mladíka s batůžkem, s kterýmžto mužem naznačovaná milenka opět nekoresponduje ani s cválající fantazií, uzdy zcela zbavené. V důsledku svého jednání tedy Trajkovův hrdina nevychází jakožto osoba, hledající „vysvobození z nástrah zla a hříchů“, ale jako hodný trouba, který si vlastně ani nic jiného nezaslouží.

David &Svehlík v roli Josefa hraje, v rámci nastavených možností, dobře, vzhledem k výše popsanému ovšem nemůže jakkoliv ovlivnit neutěšený výsledek. Ostatní herecké obsazení působí stejně rozporuplně jako film samotný, některé postavy pozbývají vzhledem ke scénáři význam, anděla nebo Olivu, dívku, kterou pohádkový Josef pojímá za manželku, nevyjímaje. Hudební doprovod tentokrát také nepatří k nejsilnějším stránkám filmu, anglicky zpívané písničky však naštěstí nezní příliš často a místy opravdu nadějnou atmosféru zbytečně nenarušují.

Ocas ještěrky lze bez nadsázky nazvat filmem obrovských paradoxů. Přes fakta uvedená v předchozích řádcích totiž zůstává poměrně dobře koukatelný, nabízí množství zdařilých, zajímavě převedených situací z původní pohádky (viz scéna s domnělou vraždou dětí) a nebýt opravdu bezpointového závěru, shazujícího veškeré předchozí dění, mohl by s snadno překonat průměrnou tuzemskou produkci. Tak tedy snad příště.


PS: Pokud si někdo marně láme hlavu nad netradičním názvem, ten je metaforou k odlomenému ocasu ještěrky, který doroste, ale nikdy už nebude stejný jako před úrazem. Konfrontaci této myšlenky s filmem ponechám na vás.

Osobní hodnocení: 30%

Ocas ještěrky

režie: Ivo Trajkov

hrají: David &Svehlík (Josef), Karel Zima (Gabriel), Verica Nedeska (Oliva) a další.

přístupnost: přístupný

Kudy dál?