ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 14.10.2024, svátek má
Agáta
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Nejčtenější za 14 dní
Dítě prachu zrozené ve válceDojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara DvořákaFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Strhující výkon – Andrew Scott ve hře VáňaLéto v sítiEvoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikaceKdyž si lze koupit nadějiZáří v kniháchKouzelnická rodinka již brzy na plátnech kinLovecraft očima Michela Houellebecka
Byl K. H. Borovský bijec za svobodu, nebo ateista a dobrý podnikatel?
23.01.2009 Martina Bittnerová Společnost
K.H. Borovský zemřel 29. 7. 1856 po životě plném strádání a úkladů, alespoň tento obrázek o něm v nás vytvořila škola i komunistická propaganda.Nechci rozhodně vyvracet obraz Havlíčka - vyhnance v Brixenu, hrdiny národa bojujícího za svobodu, hrdého vlastence, pro něhož čest a spravedlnost znamenala víc než vlastní pohodlí.
Nicméně musím zmínit i povahovou stránku Havlíčka, uvyklého na určitý životní standard, kdy ve své době byl v podstatě člověkem mírně rozmazleným luxusem. Rád žil, rád dobře žil a uměl též tvrdě pracovat. Jeho novinářská činnost, která si získávala srdce čtenářů, ale i odborné veřejnosti, se vešla do pouhých šesti let, kdy svou pílí a nadáním brilantně komentoval tehdejší politické dění. V Brixenu se věnoval poezii a poté, když chtěl své nedobrovolné vyhnanství opustit, musel podepsat, že už se novinářské činnosti věnovat nebude. Svůj slib splnil i vlivem nedobrého vývoje zdravotního stavu, kdy poměrně brzy po návratu do Čech skonal.
Za svého života se mnohým jevil jako výstředník, který však nepostrádal jistého obchodního ducha ani značnou praktičnost. K jeho typickým rysům patřila výbušnost a určitá tendence prosazovat svůj názor jako jediný správný. Rozhodně nepatřil k lidem, kteří se snadno podrobí, v tom se svým způsobem setkával s K. H. Máchou. Oba autoři se však lidsky rozcházeli ve svém přístupu k ženám. Havlíček totiž zcela klasicky chápal sebe jako živitele rodiny a ženu si vybíral spíše s pomocí rozumu než vášnivého erotického vzplanutí. K sňatku se rozhodl proto již jako zajištěný a rozumný muž. Havlíčkova velkolepost vznikla za přispění celého národa.
Bohužel máme v povaze potřebu vytvářet si modly. Vzhlížíme nejvíc k těm, kdo jsou dobře vidět a umějí sami sebe značně vyzdvihnout. Karel Havlíček byl nesporně obrovský talent, schopný, statečný a pilný člověk, průkopník české žurnalistiky, do Brixenu vyhnaný bez řádného odsouzení, kde úřady jeho pohyb do jisté míry omezily. Přesto mohl i z Brixenu tzv. "vytáhnout paty" a pohybovat se po okolní krajině a městech. V tomto vyhnanství si posílal do luxusního hotelu pro obědy, držel si služebnou a ani jeho ubytování rozhodně nevypadalo jako vlhká plesnivá místnost, neboť i tam si jednoduše udržel svůj uvyklý životní standard, byť za cenu útraty části úspor. Havlíček totiž dostával "apanáž" 500 zlatých ročně a přitom si v korespondenci stěžoval a vypočítával, že by potřeboval nejmíň 1200 zl. (Pro ilustraci tato výše odpovídala ročnímu platu tehdejšího okresního hejtmana, přičemž například učitel dostával jen 120 zl. ročně...) A přitom povstalci různých národností, bojující za vytvoření vlastního státu, byli vězněni v žaláři na hradě &Spilberku v Brně (např. uherští jakobíni, italští vlastenci a polští revolucionáři), kde jich řada zemřela a jenom malá část se vrátila domů s podlomeným zdravím. Tito lidé bojovali stejně jako Havlíček za svůj národ a jejich trest byl velmi krutý, potkal je jeden z nejhorších žalářů habsburské monarchie, daleko od domova, daleko od nejbližších.
Havlíček ani tak za onu aureolu úžasu kolem své osoby nemůže, tu vytvořili lidé z jeho památky. Myslím si, že Havlíček přinesl svým odkazem do vlasteneckého hnutí poměrně výrazný prvek a to extrémní vlastenecký fanatismus, možná až nacionalismus, a potřebu vytvořit si hrdinu, k němuž budou všichni nábožně vzhlížet. Kupodivu v tom "vzhlížení" pokračovaly i generace následující, kdy došlo v komunistické éře k naprosto nesmyslnému zneužití Havlíčkova odkazu, k překroucení jeho myšlenek a názorů. Karel Havlíček nikdy nebyl žádný přesvědčený ateista znalý prohnilosti církve, do konce života měl k církvi kritický vztah, kterým ale vyjadřoval spíš myšlenku snahy o její reformu, nikoliv o zatracení církve. Nebyl ani revolucionář ochotný bojovat na barikádě a ke komunismu měl velmi vyhraněný postoj, který se jistě soudruhům, pokud na něj narazili, nelíbil. Bohužel se Havlíček neukázal jako dobrý prorok, když vyslovil pochybnost, že "učení komunistické" pro svou absurdnost nenajde nikdy dost přívrženců. Havlíček dokázal události zanalyzovat, trefně popsat a vtipně kriticky píchnout do "vosího hnízda". Tím se stal věhlasným a tím velmi převyšoval úroveň tehdejší žurnalistiky, přestože se stal novinářem z náhody, kdy potřeboval stálé zaměstnání a pravidelný plat. Jeho duše totiž původně směřovala spíše k činnosti badatelsko-spisovatelské.
Na vytvoření Havlíčkova mýtu mělo svůj podíl mnoho význačných osobností tehdejší doby. Nejvíc a paradoxně to zaráží u Boženy Němcové, která byla po celý život perzekuována jak politicky, tak i finančně, kdy její muž byl coby horlivý vlastenec a spíše takový, lidově řečeno, smolař a průšvihář, neustále vláčen po "pracovních štacích" jako státní úředník od Čech až po Maďarsko. Čím více se situace a politický profil manželů Němcových zhoršoval, tím častěji ho překládali do vzdálenějších míst státní služby. Němcová přišla o syna, tři její další děti často stonaly i ona sama byla nemocná. Žila v neskutečné bídě, kdy nakonec jejího muže z politických důvodů zbavili státní služby a on zůstal ze dne na den bez zaměstnání a především bez stálého příjmu. Troufám si říct, že Němcová, zvlášť při své velmi citlivé povaze, trpěla a vytrpěla mnohem více než Havlíček a přesto to byla ona, kdo mu dal na hrob trnovou korunu. Litovala ho coby "mučedníka" tohoto národa, aby se sama stala mučednicí mnohem větší. Pravidelně na ni donášela nasazená konfidentka a rodinu Němcová živila jen svou literární prací, což bylo živobytí bídné. Narozdíl od Havlíčka nepracovala jako redaktorka žádného listu, pouze občas přispívala svými články a kratšími prózami do novin. Havlíček zemřel v létě 1856, Němcová začátkem roku 1862.
Myslím si proto, že bychom měli s hrdiny tohoto národa nakládat mnohem opatrněji a spíše se snažit zbavit je zbytečně klamných mýtů. Nejsem si ale jistá, zda se nám to v případě Karla Havlíčka Borovského vůbec podaří.
Zdroj fotografie:ceky-jazyk.cz
Za svého života se mnohým jevil jako výstředník, který však nepostrádal jistého obchodního ducha ani značnou praktičnost. K jeho typickým rysům patřila výbušnost a určitá tendence prosazovat svůj názor jako jediný správný. Rozhodně nepatřil k lidem, kteří se snadno podrobí, v tom se svým způsobem setkával s K. H. Máchou. Oba autoři se však lidsky rozcházeli ve svém přístupu k ženám. Havlíček totiž zcela klasicky chápal sebe jako živitele rodiny a ženu si vybíral spíše s pomocí rozumu než vášnivého erotického vzplanutí. K sňatku se rozhodl proto již jako zajištěný a rozumný muž. Havlíčkova velkolepost vznikla za přispění celého národa.
Bohužel máme v povaze potřebu vytvářet si modly. Vzhlížíme nejvíc k těm, kdo jsou dobře vidět a umějí sami sebe značně vyzdvihnout. Karel Havlíček byl nesporně obrovský talent, schopný, statečný a pilný člověk, průkopník české žurnalistiky, do Brixenu vyhnaný bez řádného odsouzení, kde úřady jeho pohyb do jisté míry omezily. Přesto mohl i z Brixenu tzv. "vytáhnout paty" a pohybovat se po okolní krajině a městech. V tomto vyhnanství si posílal do luxusního hotelu pro obědy, držel si služebnou a ani jeho ubytování rozhodně nevypadalo jako vlhká plesnivá místnost, neboť i tam si jednoduše udržel svůj uvyklý životní standard, byť za cenu útraty části úspor. Havlíček totiž dostával "apanáž" 500 zlatých ročně a přitom si v korespondenci stěžoval a vypočítával, že by potřeboval nejmíň 1200 zl. (Pro ilustraci tato výše odpovídala ročnímu platu tehdejšího okresního hejtmana, přičemž například učitel dostával jen 120 zl. ročně...) A přitom povstalci různých národností, bojující za vytvoření vlastního státu, byli vězněni v žaláři na hradě &Spilberku v Brně (např. uherští jakobíni, italští vlastenci a polští revolucionáři), kde jich řada zemřela a jenom malá část se vrátila domů s podlomeným zdravím. Tito lidé bojovali stejně jako Havlíček za svůj národ a jejich trest byl velmi krutý, potkal je jeden z nejhorších žalářů habsburské monarchie, daleko od domova, daleko od nejbližších.
Havlíček ani tak za onu aureolu úžasu kolem své osoby nemůže, tu vytvořili lidé z jeho památky. Myslím si, že Havlíček přinesl svým odkazem do vlasteneckého hnutí poměrně výrazný prvek a to extrémní vlastenecký fanatismus, možná až nacionalismus, a potřebu vytvořit si hrdinu, k němuž budou všichni nábožně vzhlížet. Kupodivu v tom "vzhlížení" pokračovaly i generace následující, kdy došlo v komunistické éře k naprosto nesmyslnému zneužití Havlíčkova odkazu, k překroucení jeho myšlenek a názorů. Karel Havlíček nikdy nebyl žádný přesvědčený ateista znalý prohnilosti církve, do konce života měl k církvi kritický vztah, kterým ale vyjadřoval spíš myšlenku snahy o její reformu, nikoliv o zatracení církve. Nebyl ani revolucionář ochotný bojovat na barikádě a ke komunismu měl velmi vyhraněný postoj, který se jistě soudruhům, pokud na něj narazili, nelíbil. Bohužel se Havlíček neukázal jako dobrý prorok, když vyslovil pochybnost, že "učení komunistické" pro svou absurdnost nenajde nikdy dost přívrženců. Havlíček dokázal události zanalyzovat, trefně popsat a vtipně kriticky píchnout do "vosího hnízda". Tím se stal věhlasným a tím velmi převyšoval úroveň tehdejší žurnalistiky, přestože se stal novinářem z náhody, kdy potřeboval stálé zaměstnání a pravidelný plat. Jeho duše totiž původně směřovala spíše k činnosti badatelsko-spisovatelské.
Na vytvoření Havlíčkova mýtu mělo svůj podíl mnoho význačných osobností tehdejší doby. Nejvíc a paradoxně to zaráží u Boženy Němcové, která byla po celý život perzekuována jak politicky, tak i finančně, kdy její muž byl coby horlivý vlastenec a spíše takový, lidově řečeno, smolař a průšvihář, neustále vláčen po "pracovních štacích" jako státní úředník od Čech až po Maďarsko. Čím více se situace a politický profil manželů Němcových zhoršoval, tím častěji ho překládali do vzdálenějších míst státní služby. Němcová přišla o syna, tři její další děti často stonaly i ona sama byla nemocná. Žila v neskutečné bídě, kdy nakonec jejího muže z politických důvodů zbavili státní služby a on zůstal ze dne na den bez zaměstnání a především bez stálého příjmu. Troufám si říct, že Němcová, zvlášť při své velmi citlivé povaze, trpěla a vytrpěla mnohem více než Havlíček a přesto to byla ona, kdo mu dal na hrob trnovou korunu. Litovala ho coby "mučedníka" tohoto národa, aby se sama stala mučednicí mnohem větší. Pravidelně na ni donášela nasazená konfidentka a rodinu Němcová živila jen svou literární prací, což bylo živobytí bídné. Narozdíl od Havlíčka nepracovala jako redaktorka žádného listu, pouze občas přispívala svými články a kratšími prózami do novin. Havlíček zemřel v létě 1856, Němcová začátkem roku 1862.
Myslím si proto, že bychom měli s hrdiny tohoto národa nakládat mnohem opatrněji a spíše se snažit zbavit je zbytečně klamných mýtů. Nejsem si ale jistá, zda se nám to v případě Karla Havlíčka Borovského vůbec podaří.
Zdroj fotografie:ceky-jazyk.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Když si lze koupit naději
Geniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
Spása ve formě audioknih
Nesnězeno přichází s novou spoluprací
Pravda o medu: Nenechte se zmást mýty
5 největších českých architektů
FOTOREPORTÁŽ: Nad Tatrou sa blýska
Vinobraní v Botanické zahradě Praha se ruší!
Obchodování se strachem v pátek 13.
Den architektury celorepublikově
Bílá turistika
Tip na výlet: Litoměřice jsou diamantem severu
Máte rádi fantasy žánr a historii? A už jste byli na PevnostConu?
Jedinečná edice deskové hry Monopoly
Pivovar Velké Popovice zahájí babí léto tradičním Klobáskofestem
Na Vinici sv. Kláry již brzy vypukne tradiční vinobraní
Nový podcast Med a peří přichází s celou řadou témat
FOTOREPORTÁŽ ze safari na vlastní zahradě
Skotské hry? Ano, už zítra na Sychrově!
Žijeme lidsky? Jak moc se naše bydlení měnilo s dobou?
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.