Přípravy komorního filmového festivalu, který v Praze zahájíme připomínání 20. výročí pádu komunistické totality a její nechvalně proslulé Železné opony, vrcholí. Kromě ojedinělých filmových lahůdek i „lahůdek“ z filmových archívů, se návštěvníci setkají s tvůrci či dalšími osobnostmi, do jejichž života brutálně vpadla totalita slibující ráj na zemi.

„Festivalem chceme upozornit, že hrůzy ďábelských rájů na zemi ani zdaleka nejsou minulostí. Pořád je spousta zapálených spravedlivých, kteří svou lásku k bližnímu neváhají nám nedokonalým vnucovat i násilím. A je lhostejné, zda je to „sociální spravedlnost“, „čistá příroda“ v níž se lidé dožívali poloviny dnešní délky života v přírodě „jedovaté a nečisté“ nebo třeba „míroví štváči“, jejichž hodnotový relativismus zašel tak daleko, že nás chtějí přinutit spáchat civilizační sebevraždu zradou vlastních hodnot,“ popisuje poslání přehlídky Ivo Slavík z kina Ořechovka.
Festival odstartuje v pátek 30. ledna v 19,30 hod úvodním slovem starosty MČ Praha 6 Tomáše Chalupy, který nad přehlídkou převzal záštitu. Na něj naváže panelová diskuse komentátora MF Dnes Martina Komárka, který během zahajovacího večera představí své novinářské kolegy Karla Steigerwalda, Jefima Fištejna a Jiřího Hanáka. Všichni zavzpomínají, jak svými mediálními zraky vnímali období, které převratu předcházelo, jeho průběh i první kroky obnovované demokracie.

Druhou diskusi, v sobotu 31. 1. v 18 hod, která je věnována protikomunistickému odboji a opozici moderuje Petr Koura za přispění Petrušky &Sustrové. Ta bude jako přímá aktérka reflektovat i období normalizační a předpřevratové opozice, jakož i okolnosti disentu v některých sousedních zemích. Odboj po komunistickém puči zastoupí Milan Paumer z odbojové skupiny bratří Mašínů a situaci předpřevratové opozice pohledem historika shrne Jiří Suk. Třetí diskusi, v pondělí 2. 2. v 19,30 hod, na téma okouzlení společnosti komunismem a následné deziluze uvede sociolog Pavol Frič se spisovatelem Jiřím Stránským. Pohled historika představí ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV Oldřich Tůma.

Všichni dokonalejší a spravedlivější mohou zpytovat svědomí nebo naopak spřádat nové šílené plány třeba při levicové agitce E. F. Buriana Chceme žít či řemeslně výborně zpracovaný, ideologicky přepjatý Král &Sumavy Karla Kachyni.

Atmosféru šedesátých let pak reprezentují Případ pro začínajícího kata Pavla Juráčka a jeden z vrcholů přehlídky, kterým bude film Ladislava Helgeho Stud, který režisér přislíbil osobně uvést 31. 1. v 19, 30. Je to jistě nejkritičtější zobrazení komunistického funkcionáře do r. 1989 a z donucení poslední celovečerní film režiséra Ladislava Helgeho, jenž byl po srpnové okupaci 1968 za své pevné umělecké i občanské postoje, které prokázal mj. jako vůdčí osobnost FITESu, odstaven od jakékoli další tvůrčí práce a byl donucen živit se jako pracovník na poště. Hlavní postava tajemníka ONV Pánka nápadně připomíná Antonína Novotného. Skvěle ji vytvořil Julius Pántik, který se v 70. letech musel za tuto roli vykoupit mj. ztvárněním postavy Klementa Gottwalda v Traplově normalizačním opusu Vítězný lid.

Vedle pohledu na tristní hodnotový rozklad normalizace v podání Věry Chytilové ve filmu Kopytem sem, kopytem tam uvidí návštěvníci i několik snímků zahraničních či koprodukčních, které se věnují totalitním praktikám či životu v totalitě ve svých zemích. Jako zjevení ve své době působilo Pokání Tengize Abuladzeho. Film byl neklamným dokladem toho, že se v SSSR začíná po dlouhých letech cosi lámat. Na film se chodilo organizovaně z doporučení Strany, i v rámci školních představení, a vůbec nikdo nechápal, jak je možné, že za něco tak zjevně podvratného se tvůrcům místo deportace na Sibiř dostává oficiálních uznání. Vzrušení z toho, že jsme účastně na něčem bezmála protistátním, zmizelo, umělecké hodnoty filmu přetrvaly.

Neprávem nepovšimnutým filmem, který v kontextu domácí kinematografie překvapuje jak volbou tématu, tak rozmáchlostí a jistotou formálního zpracování bezmála hollywoodských parametrů, je Velká voda českého režiséra makedonského původu Iva Trajkova. Krvavou realitu rumunského převratu, která kontrastuje s téměř operetním pádem československého komunistického režimu, přináší českému divákovi film Papír bude modrý režiséra Radu Munteana. Dílo bylo mj. nominováno na Zlatého leoparda na MFF Locarno 2006. Filmem, který se slavnému tvůrci tak trochu vymkl kontrole, je maoistická agitka Pravda. Jen – Luc Godard přijel do už bezmála půl roku sovětskými a „spojeneckými“ vojsky okupovaného Československa natočit film napadající domácí revizionismus, ale byl poražen předkamerovou realitou. Ta z tohoto dílka proti autorově vůli vytvořila naopak sled kontrarevolučních momentek.

Bohužel se nepodařilo za přiměřenou cenu získat od bělehradské společnosti práva na uvedení Klamného léta 68, takže je připravena vysoce plnohodnotná náhrada z dílny taktéž jugoslávského režiséra Emira Kusturici Otec na služební cestě. Film získal Zlatou palmu v Cannes a v roce 1985 nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Dále diváci uvidí řadu dokumentárních snímků seřazených v tematické bloky. Hitem se mohou stát třeba dnes už zábavně propagandistické snímky tehdejšího Československého armádního filmu z archívů ministerstva obrany. Pondělní i úterní dopoledne pak budou patřit školám a studenti uvidí vedle dobových dokumentů také filmy Vracenky a Tichá bolest.

Zdroj: www.kino-orechovka.cz

Díky podpoře Městské části Praha 6 je vstup na festival zdarma.
Akce probíhá 30.1. - 3.2.