Jen ne naráz a v několika blocích. Přesto hrajme hry jako je hrají dva generačně odlišné páry. Ponořme se do nich a nechme vyvěrat snad zlobu, snad zvrácené charakterové vlastnosti  a snad rysy, jež by měly zůstat navždy skryty. Pokusme se chytit život za pačesy jako Marta, když zjistí, že ten její jí protekl mezi prsty a přesto se drží kapiček, jež na dlaních ulpěly. A bojuje, tu plná síly tu pološílená a rozedraná city.
 
City vytvářející v malém komorním divadle pěkné dusno se ovzduším prohánějí jako bouřkové počasí. Noc plná alkoholu a několika „nevinných“ her dospěje k totálnímu odhalení charakterů navzájem neznámých párů. Dojde k boření iluzí, ke smutku vzteku šílenství i absurditě. A to vše v nádherném prostředí ze (snad obývákové, či chcete-li klidně jakékoli jiné) stěny složené ze starých ledniček a podobných chuťovek bytu, což mi okamžitě asociuje dílko O výjimečné hodnotě věcí, které jsme chtěli udělat (Jerome Klapka Jerome). Vzpomínáte? „Proč právě z krabic od vajec, jsem nikdy nepochopil. Ale podle návodu v kutilovi tvořily krabce od vajec základ života v domácnosti.“

Hra o vítězství. Ne morální, byť se tak nemuselo zdát, ale o to, kdo koho dřív „přechytračí“. Tedy kdo se bojí Virginie Woolfové? Název si nevymyslel sám Edward Albee, ale uviděl jej napsán mýdlem na zrcadle a rozhodl se jej použít. Avšak paralelu se samotnou slavnou anglickou autorkou nehledejte. Hrdinové soupeří o svou intelektuání výši, přičemž žádný z nich by nikdy nepřipustil, že nerozumí velice intelektuálně náročným prózám Virginie Woolfové.

I pro herce se inscenace stala kouskem vysávajícím emoce. Pro mě první uvěřitelná herecká role Terezy Dočkalové (Drahunka), nádherný výkon Aleny Sasínové-Polarczyk( Marta) i jejich drahých poloviček (Jiří, manžel Marty Kostas Zerdaloglu a Nick Abert Čuba). Na konci z herců prýštilo vyčerpání, předvedli tolik emocí jako málokdy v tak krátké době obyčejně stihneme.

Na stranu druhou slyším kolem sebe reakce : "Tak tohle se nedalo vydržet. Skončí už to někdy? Cože, teprve půlka?" Uvažuji a z osobního hlediska nemíním názory vyvracet. Ne, ani já se nedovedu na systematické a zamýšlené psychologické ničení všech protagonistů dlouho dívat. Tu roli (ač výborně podanou) jim nezávidím.

Inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové? uvedla Komorní scéna Aréna 24.ledna 2009

^{Zdroj fotografie: www.divadloarena.cz}