Sehrát absurdní drama už si žádá odvahu, vystoupit s ním pak před publikum sám ještě větší. Buďto divák zavrhne jak inscenaci tak herce, neboť marně hledá leitmotiv a nebo se naopak do absurdního dramatu zamiluje. Právě svou absurditou vyjadřuje všemožné pocity ve své hořké pravdě, sebeironii, utrpení a tragikomiky.

A publikum se baví. Dana Fialková ztvárňující postavu Winie střídá pózy jen to sviští. Tu vidíme mladou krásnou noblesní dámu tu zase skoro potrhlou, ale milou stařenku. Chvíli ji plní utrpení z života neživota, chvíli je plna energie. I kdyby chtěla, Beckett ji nedovolí rozjasněnou mysl bez chmur stále. A v divákovi tak navrtává pocit o stáří. Jaké bude? Jaký budu já? Obavy ze smrti, z utrpení z osamělosti…

Se vším se ale Dana Fialková vypořádává s velkou úctou a naprosto sama. Žádný další z herců-neherců se na pódiu neobjeví hmotně. Kde končí jejich rozpravy s Winie a kde jsou hlasy jen výplní Winiina prázdného života bez kapky reality? Spolu s ní tak prožíváme její šťastné životní okamžiky, které se s neustupujícím stářím dostávají téměř k nule. Naopak stoupá ručička trpkosti, utrpení, zklámání a nedosažitelnosti snů.

Nelze opomenout zdárně sestavenou scénu, která se situací koresponduje se vším všudy. &Sťastné dny netrvají dlouho stejně jako v životě a herečka je celé odehraje v posteli. Na prokázání svého hereckého umu ji tak zbývají pouze ruce a tvář. A přesto, drama uvěřitelné dojímavé umocněné mistrovským výkonem Dany Fialkové.

Inscenaci &Sťastné dny uvedla Komorní scéna Aréna

^{Zdroj fotografií: www.divadloarena.cz}