Pojem zlatý řez zavedl v 19. století německý filosof Adolf Zeising, který tuto božskou úměru zkoumal také z hlediska estetiky a architektury. Dodal zlatému řezu mystický a mýtický nádech.
Pojem „zlatý řez" představuje proporční vztah založený na poměru dvou jakýchkoliv částí celku. Jedná se o proporci částí A a B takových, že menší část A se má k větší B právě tak, jako se má větší část B k souhrnnému celku A a B, tedy A : B = B : (A+B). Dá se vyjádřit i geometricky. Tento poměr asi použili Egypťané při stavbě pyramid. První písemné zmínky o zlatém řezu pocházejí z helénistického Řecka od
Euklida. V praxi se zlatým řezem zabýval i sochař a architekt
Feidias a jeho zákonitosti využil při stavbě Parthenonu na Akropoli. Podle něho, dle jiných zdrojů podle
Leonarda Pisánského zvaného Fibonacci ( sestavil číselnou posloupnost, řadu celých čísel, kde následující člen je vždy součtem dvou předcházejících členů), bylo číslo pojmenováno (fí).
Fibonacciho princip v přírodě funguje jako vzorec optimálního uspořádání. Důkazem může být počet okvětních lístků nebo struktura rozmístění semen v semenících květin, šišek, kaktusů, uspořádání některých listů, krystalů nebo schránek mořských korýšů. Aniž si ho vědomě uvědomujeme, oku se líbí a poměr zlatého řezu přirozeně vnímáme.
Teoretik
Vitruvius, autor deseti knih o architektuře, se zabýval číselnými závislostmi a proporčními vztahy. Tvrdil, že bez těchto znalostí není možné postavit harmonickou a krásnou budovu. Estetiku budovy zakládá na číselných vztazích odvozených z proporcí lidského těla, opět blízké zlatému číslu. Na něho navazuje
Leonardo da Vinci s kresbou člověka vepsaného do kruhu a čtverce.
Zlatý řez respektoval i
Le Corbusier, snažil se jím pochopit fungování vesmíru a přírody, o které tvrdil, že je substancí matematiky :
„ Matematika je velkolepá struktura vytvořená člověkem proto, aby mu poskytla pochopení vesmíru.“ Využíval ho v architektuře, aby souzněla v harmonii s člověkem a snažil se vytvořit univerzální proporční jednotku modulor.
Rumunský diplomat Matila Ghyka se v knize Zlaté číslo snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlatý řez je matematickým klíčem krásy, zakládá na pětiúhelníku, jehož úhlopříčky se ve zlatém řezu protínají. Tato matematická konstanta fascinuje lidstvo již staletí. Najdeme ji na pyramidách, na obraze Poslední večeře od Leonarda da Vinci, jako pentagram v gotické růžici chrámu Notre-Dame v Paříži i na designu hudebních nástrojů.
Matila Ghyka: Zlaté číslo aneb Jak Pythagorovské rytmy a obřady ovlivnily vývoj západní civilizace
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN v roce 2008
foto: www.dokoran.cz, www.voho.net