Hra Lev v zimě vypovídá o historické události, kdy se na sklonku 12. století musí anglický král Jindřich II. rozhodnout, který z jeho synů usedne na trůn. Rozhodování má o to těžší, že do něj zasahují nejen rozporuplné city k synům, ale i rozhodná manželka, Eleanora Aquitanská.

Eleonora (asi 1122 – 1204), jediná dědička vévody Viléma X., byla velice pozoruhodnou a nepřehlédnutelnou ženou. Přibližně v patnácti letech se provdala za francouzského krále Ludvíka VII. Ten ji sice miloval, ale Eleonor ho hodnotila spíše jako mnicha, nežli krále. Doprovázela ho na křížové výpravě, kde prožila milostný úlet se svým strýcem Raimundem a násilím se musela vrátit do Francie. Poté došlo k rozluce. Hned za dva měsíce se vdala za Jindřicha Plantageneta, a za dva roky s ním usedla na anglický trůn. Měli pět synů, z nichž tři, Richard ( Lví srdce), Jan (Bezzemek) a Geoffrey, se stali protagonisty ostrého rodinného sporu.



Protože Eleonora podněcovala vzpouru svých synů, zejména milovaného Richarda, proti otci, nechal ji Jindřich II. uvěznit. Během jedněch Vánoc, kdy „měla propustku“, se odehrál komplikovaný a nekompromisní boj o trůn, v sázce byla budoucnost a celistvost celé říše.

Historickou hru napsal americký spisovatel a dramatik James Goldman, nejprve se hrála na Broadway, pak ji adaptoval pro film (1968), který získal několik Oscarů. V Divadle Radka Brzobohatého se režie ujal Roman &Stolpa, do rolí odcizeného manželského páru vybral Hanu Maciuchovou a Radka Brzobohatého. V dalších rolích se představují E. Čekan, V. Hájek, J. Chvalovský, P. Vágner, K. Velebová (I. Máchová). Představení provází emocionální hudba Ondřeje Brzobohatého, která ve vypjatých situacích doslova hraje na nervy. Podbarvuje už tak nelítostnou a chladnou atmosféru, protkanou osobními útoky, podrazy a nesplněnými sliby.

Král Jindřich (Radek Brzobohatý), životem a láskou zmožený, se odhodlává k poslednímu zásadnímu kroku. Přes věk a únavu se vybičuje ke svěžím intrikám, aby pomohl svému oblíbenému Janovi na trůn. Hraje spíše krále, který si je vědom ubývajících sil, a tím více lpí na velikosti a významu své postavy. Méně dokáže prezentovat citová hnutí, jež se odehrávají v jeho nitru.



Ovšem v Haně Maciuchové získá nepřekonatelného soupeře. S vitalitou sobě vlastní zastíní ostatní a během krátké chvíle se stane skutečnou královnou jeviště. Hru ovládá, spřádá lstivé nitky, dokáže Jindřichovi pocuchat víru v syny a co více, obrátit jeho pozornost k sobě jako k ženě. Celkem brilantně se pohybuje v charakterově chmurném prostředí, je spíše iniciátorkou, než trpící obětí, jež právě na chvíli opustila vězení.



Sílu představení podporují dialogy, vše zásadní řeší slova ostrá jako žiletky. Možná i proto nezbývá prostor nebo chuť k rozehrání vášní tak opravdově, aby divák trnul strachem a obavami. Aby na svém těle prožil chvilkovou naději, kterou okamžitě mrazivě spláchne bolestný řez. Hercům se nepodařilo přesvědčivě přenést žár i led vášní, vypětí sil ze soubojů do hlediště, spíše diváka směrovali k poslechu, byť dramatickému. Smršť dialogů tak klade na divákovu pozornost značné nároky.

Příběh, v němž lítým a nevypočitatelným nepřítelem je vlastní rodina, kde každý je ochoten druhého podrazit ve vidině svého mocenského vzestupu, ale i z pouhé žárlivosti a ješitnosti, je krutý, ale uvěřitelný. Konec konců, probíhá ve středověku, kdy se pro meč nešlo daleko. Přesto, že jed stříká všemi směry, zde meč kupodivu zůstal netasen.


Divadlo Radka Brzobohatého: Lev v zimě. Psáno z představení 29.ledna 2009

^{Foto: www.divadlorb.cz}