V roce 1926 pod koly tramvaje umírá Antoni Gaudí, slavný katalánský architekt. Barcelonu ozdobil geniálními a nenapodobitelnými stavbami. Jeho chrám Sagrada Familia s osmi vysokými věžemi, dosud nedostavěný, se stal symbolem města. Poblíž stojí další domy Mil?, Battló, Calver, park a palác Guell… Jejich kamenné zdi se o osmdesát let později stanou svědky napínavého závodu s časem, závodu takřka o život a zároveň klíčem k rozluštění záhady.

Podivné okolnosti provázejí i smrt žáka A. Gaudího, stařičkého Joana Givella. Možná proto, že byl s Gaudím ten den, co ho zabili. Své vnučce Marii ještě stihl vyjevit tajemství nejen svého života. Ta dle proroctví měla uzavřít dávný kruh. S přítelem Miquelem a japonskou historičkou umění Taimacu začínají nedobrovolný závod se želvou, který nemusí vyhrát. Odkrývají kořeny rytířského řádu spjatého s horou Moria, na níž stával &Salamounův chrám, setkávají se s nebezpečnými stoupenci zla vedené Asmodeem.

Kniha Gaudího klíč, napsaná s lehkou vzdušností novinářskou dvojicí - Esteban Martín a Andreu Carranza, spadá do čeledi dnes populárních módních textů hemžících se dávnými proroctvími a symbolikou, kořeněných rituály tajných spolků nebo křesťanství. Kdo si oblíbil jazykově vytříbené a myšlenkově komplikované knížky (Foucaultovo kyvadlo a Jméno růže) Umberta Eca, možná nebude úplně uspokojen, fanoušci Brownova bestselleru &Sifra mistra Leonarda tuto historickou detektivku přijmou vřeleji.

Příběh si hraje s nejasnou a tajemnou minulostí, bohatě se rozvětvuje do jednotlivých časových úseků, míst i myšlenkových pochodů, je protkán historickými premisami a hlavně smyšlenkami a nečekanými zvraty. Právě proto, že literárně ztvárňuje věčnou touhu lidí po objevení zásadního tajemství nebo smyslu života a lidské existence, od kterého si mnohé slibují, nachází tento žánr mnoho nadšených čtenářů. Navíc hledání skrytých významů, případně následné běhání po Barceloně po stopách Gaudího či spíše Marii, je velice podnětné

_{Martín, Esteban; Carranza, Andreu: Gaudího klíč
Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2008
foto: www.argo.cz}