Přesně tak to dopadne i ve hře Ženitba, která náleží již léta k ceněné klasice. Pro svůj sarkastický náboj, směšnou absurditu lidského jednání, potažmo vylíčení složitosti či přímo divnosti (ruské) duše.

N. V. Gogol (1809 – 1852) ve své hře vykreslil typického úředníčka, vládního radu Podkolatova, neschopného činu, úspěšného snad jen řečmi. Pasivně se povaluje, občas sebevědomě ukáže svou autoritu sluhovi, ale záhy se propadne do sžírajících nejistot. Ty se objeví v plné nahotě na námluvách, kam ho dotlačí jeho prohnaný přítel Kočkarev, mistr dohazovač, byť amatér. Věc uchopí pevně do rukou. Nejdříve ze hry vyřadí profesionálku Teklu, dalšími intrikami pak přítomné vážné uchazeče. Naivní Agáta, která z nároků na manžela vyzdvihuje hlavně to, aby ji nemlátil a nepil, se Kočkarevem nechá zmanipulovat a v Podkolatovovi spatřuje ideál. V bílých svatebních šatech kráčí starému mládenci vstříc…



Režisér Lukáš Hlavica do tragikomické hry obsadil herce, o nichž předpokládal, že umí hrát, ale hlavně, že si umí hrát. Že mají nadhled a samozřejmou lehkost, kterou dokáží celkem pragmaticky vážnou záležitost námluv pohladit peříčkem smíchu. Nenápadnou mimikou i rozmáchlým gestem.

Svobodná Agáta (Barbora Hrzánová), postarší, málo pohledná: " Tak ten bezstarostný život dlouho nevydržel. Jenom čtyřicet čtyři roky jsem zůstala pannou a teď se budu vdávat." Náhle tu stojí čtyři uchazeči o její bohatou ruku. Její nezkušenost a už i zatrpklost přebíjí zjihlá touha získat konečně manžela. Na krátký okamžik probleskne naděje, očekávání… Podkolatov v podání Radka Holuba nezapře strnulého úředníka, který svou poníženost před mocnými a nadřazenost nad slabými přenáší i do soukromí, je tím prodchnut až na kost. Doslova ho to svírá.



Nejistotu násobí při setkání s chtivou trojicí. Z ní vyčnívá přednosta hospodářsko-správního odboru Nenažraný (Jan Hrušínský), který více sleduje počet stříbrných lžiček v domácnosti, za něž je ochoten obětovat svobodu, než vnady nevěsty. S nadějí do souboje vpochoduje bývalý námořní důstojník, příliš hovorný Žvanikin (Miroslav Vladyka) a bývalý důstojník pěchoty, svou osobou okouzlený Onučkin (Zdeněk Hruška). Jejich snaživé vystupování vyloudí v publiku hořkosladké úsměvy. Dohazovačka Tekla (Miluše &Splechtová), rázná osoba, nejde pro ostré slovo daleko a svůj břitký jazyk průběžně svlažuje kyselými okurkami. Stejně kvalitním protivníkem jí je bezohledně cílevědomý, dost hrubý Kočkarev (Marek Taclík). Veselou společnost doplňuje stará teta (Věra Kubánková), snažící se zachovat seriozní dekorum rodiny. V rolích služebných se mihli Martin Sitta a Tereza Němcová.



Hrou prostupuje mistrný ironický humor z pera dramatika Gogola a nepřeberné množství absurdně groteskních situací, skvěle zahraných všemi bez výjimky: „ Ve hře je smutek a smích dvojjedinou bytostí. Je to svět, kde lidé s urputnou vážností prožívají svá velká dramata za doprovodu hurónského smíchu,“ charakterizoval hru režisér Lukáš Hlavica. Jeho slova diváci potvrdili potleskem.


Premiéra hry v Divadle Na Jezerce 28. ledna 2009 a inscenace je věnována památce herce a překladatele Leoše Suchařípy.

^{foto: archiv Divadla Na Jezerce}