Čistá a důvěřivá
21.02.2009
Renata Šindelářová
Společnost
Když budeme hovořit o vodě, z jaké se rodí život, nejspíš nám přijde na mysl praoceán a obrázek prvního trilobita v učebnici přírodopisu. Ale mám na mysli tu vodu, ve které jsme pobývali my všichni – plodovou vodu. V podstatě čirou tekutinu, která má význam především ochranný, přesto jsme i díky ní přežili počáteční fázi vývoje člověka, jež stále – a nic na tom nezmění ani klonování – nazýváme zázrakem života.
Vědci se stále zabývají zkoumáním toho, co všechno v tomto období, odborně zvaném jako prenatální, dítě vnímá. Jako i v jiných otázkách, i zde se odborníci rozchází, přesto mnohé výzkumy dokazují, že
plod vnímá mnohem více, než se obecně připouští. Základ spočívá v tom, že už embryo
se učí, i když jen senzomotoricky, ale učí. Také
má emoce, což vyplývá z toho, se k němu placentou dostávají všechny látky kolující v matčině těle a přirozeně tak k němu putují i endorfiny, dítě tedy má takovou náladu jako jeho matka. Do třetice existují teorie, které říkají, že v dítěti se uchovávají určité
paměťové stopy, které např. zaznamenávají náladu trvalejšího charakteru – prožívá-li těhotná žena v těhotenství často hluboký smutek, je pravděpodobné, že dítě bude ve svém budoucím životě prožívat nevysvětlitelné deprese.
Jiné výzkumy zase ukazují na to, že dítě již v období, kdy zdánlivě nečinně spočívá v matčině lůně,
poslouchá. Z měření frekvence sání dudlíků novorozenců např. vyplynulo, že dítě saje intenzivněji, když slyší hlas matky než při poslechu hlasu ostatních lidí. Při jiném pokusu nejprve četly ženy svým nenarozeným potomkům určitou pohádku, a to po dobu šesti týdnů před porodem. Tři dny po narození pak byl proveden test s měřením frekvence sání dudlíku a novorozenci intenzivněji reagovali na známou pohádku, na rozdíl od neznámého příběhu. Z těchto výzkumů plyne jednoznačný závěr: rodiče by měli s nenarozeným človíčkem komunikovat a již v období těhotenství ho vnímat jako své dítě, a ne jako „něco“ v ženině břiše.
V okamžiku, kdy plodová voda z těla matky vyteče, nastává porod. Když o něm hovoříme, mluvíme zásadně o bolestech matky, ovšem někteří psychologové se zabývají tím, co
prožívá novorozenec. Např. transpersonální psycholog českého původu Stanislav Grof se zabývá znovuprožitím našich porodních traumat, což vede k lepšímu pochopení nás samých a duševnímu osvobození. Podobný názor má i psychoterapeutka Míla Lukášová, která pomáhá zbavovat se pocitů méněcennosti, viny a podobných nepříjemných vjemů, které v nás třímají už od našeho zrození, čerstvě po něm či dokonce ještě před ním.
Ve mně navždy zůstává
Tvoje voda živá
uvnitř odpočívá
čistá a důvěřivá
Zdroje: www.projektlesk.cz, Rita Atkinson: Psychologie
Foto: www.moje-rodina.cz