S fotografem Zdeňkem Thomou na Čajovou stezku
22.02.2009
Jaromír Komorous
Výtvarné umění
Dožil se v plné síle sedmdesáti let. Zdeněk Thoma. Jeden z českých dobrodruhů klasického formátu. Jeho snímky vždycky ukazovaly krásy života ve všech jeho formách. Dokazují smysluplnost nezápecnického stylu života vlastního. Podniká výpravy do měst, zahrad i velehor, aby nám přiblížil kultury koutů, nenavštěvovaných každý den. Blahodárnost jihovýchodní Asie na pochodu.
Právě vystavuje totiž na zámku Zbraslav fotografie, jež potkal na
„čajové stezce“. Dnes údajně frekventovanější, než dosud proslulá „hedvábná stezka“, když máme zůstat v náručí Asie. Zdeněk Thoma si vybudoval mezi fotografy pozici neopominutelnou. Své snímky zasadil do mnoha cestopisů a fotografických publikací, jež mnohdy fungují jako svérázný
bedecker na cestách i jejich přípravě.
Cesta tam je jednoduchá. Ze smíchovského nádraží autobusové linky č.129, 241, 243 na zbraslavské náměstí. I další. Pražští návštěvníci mají čajové plantáže za bukem.
Thoma vidí přírodu i lidi asijských zemí očima objevitele v době, kdy cestování je už snadné a zdánlivě přístupné kdekomu. Thoma však podniká těžké a krkolomné túry a nasazuje život, aby zachytil místa a chvíle, které běžný turista nemůže najít. A z takových cest píše knihy a ilustruje je záběry ze svého Pentaxu. Velký úspěch zaznamenal také jako spoluautor (Soňa, Zdeněk a Michal Thomovi) výpravné odborné publikace
„Příběh čaje" (Argo 2002).
Pro svou jubilejní, sedmasedmdesátou výstavu, tentokráte v Národní galerii v Praze - na Zbraslavi, vybral autor 66 záběrů zachycujících prostředí, zvyky a rituály spojené s pěstováním a pitím čaje v Japonsku a na Srí Lance. Výstavu nazval „Na čajové stezce" a na zámku Zbraslav ji u příležitosti svých sedmdesátin uvedl 6. prosince. Zúročil tak svou práci poslední dekády let. Jestli se tam vydáte, tak pospěšte. Výstava končí už 8.března.
„Moje Asie je vůně čajových lístků a plaché úsměvy šikmookých dívek. Je to ledový vichr skučivě se prohánějící horským průsmykem v Tibetu a profukující větrovku. Vlhký dech filipínské džungle. Východ slunce na Tygřím vrchu, dotek věčnosti čišící z mohutného kamene v kjótské zahradě Daisen-in, hukot peřejí Brahmaputry, rytmus tokijské Ginzy...“, říká sám autor a vzhledem k tomu, co jsem od něj už viděl, nemám důvod nevěřit.
Zcela stylově můžete ukončit návštěvu výstavy v místní čajově a Thomovu tvorbu si připomenout nějakou
lahodou v šálku. A nezapomeňte, ten se drží v obou dlaních.
Zdeněk Thoma: zahradní zátiší s pramenem
na titulce pohled na Zbraslavské nádvoří
Zdroj fotografií: www.ceske-hrady-a-zamky.wz.cz