Dnes již víme, že kostýmní drama Vévodkyně utržilo v Oskarovém klání zlatou sošku. Ne za herecké výkony, které rozhodně nespadají do škatulky zdařených konverzačních výměň, provázených občasným šklebem, ale za to, co diváka – hlavně na plátně – ohromí. Kostýmy, prostředí, atmosféra. Vévodkyně vás (a zejména, jste-li příslušnicí něžnějšího pohlaví) zkrátka vtáhne do Viktoriánské Anglie, ať si chcete, nebo ne.

Čerstvě provdaná mladičká Georgiana si nemá na co stěžovat. Její nepříliš známý rod má tu čest, že právě jí si za svou ženu vyvolil Vévoda z Devonshiru, bohatý a dobře postavené muž. Ovšem také nezměrně nudný, necitelný suchar, který se bude vždycky raději muckat se svými čtyřnohými miláčky a poddajnými služkami. Pro romantickou krásku přichází šok. Manželství, kterému byla ochotna obětovat vše, se rozpadá pod rukama a jediná myšlenka ve vzájemném tichém boji, zní: Rozvod! Ve své době věc neslýchaná, ke které konzervativní hrabě svůj souhlas nikdy nedá. A tak se život nadané emancipované ženy, diktující módní tón celé Anglii, musí vejít do zdí paláce, který je horší než zamřížované vězení. Láska? I ta přijde, aby se musela zamést mezi splašky do právě budované kanalizace…