Ač se jedná o ženu a vše se zpočátku odvíjí naprosto jiným směrem, je v pozici utlačovatele.Žije se svým otcem v pustině Afriky, kde jejich jediným vlastnictvím jsou akry půdy, statek a potažmo služebnictvo. Z promluv mladé ženy, není pochyb o její inteligenci a vzdělanosti. Jenže. Odkud se bere?

Jako ženě v tomto prostředí jí nepřísluší jezdit do města a tak nikdy nepozná víc než pusté okolí otcova statku. J.M.Coetzee ji připisuje myšlení vysokého stylu. Dočkáme se vysvětlení? Ano, pokud za odpověď považujeme samotný výrok hrdinky Anny: „Spekuluji, samozřejmě.“ 
 
Jenže zde to zdaleka nekončí. …„Zajímalo by mě, jestli by se ujala spekulativní historie, protože spekulativní filozofie, spekulativní teologie, a jak nyní vychází najevo, i spekulativní entomologie jsou možné, všechno si to vycucávám z palce, nemluvě o geografii kamenné pouště a zoologii.“…Pokračuje dále. 

Nejenže se začínáme ocitat v číchsi spekulacích, do nichž ostatní se svými názory vstupují jen nepatrně, pozorujeme i jisté dědičné geografické zatížení. Vzorce chování, z kterých není snadno vybočovat, což se však Anně zas tolik nelíbí. Cítí k nim však hluboký respekt a porušení by znamenalo vyloučení ze společnosti. Je determinována prostředím, předsudky a tíhou věků. A zároveň si hraje se slovy : „Všechno záleží na mně.“

Čtenář se pak ocitá uprostřed příběhu v němž se vyskytuje několik možných spekulativních pravd a událostí a některé z nich, či jejich části zároveň obsahují současnost. Výběr návaznosti je čistě náhodný. Chvíli se zdá, že se v pocitech a smyšlených příbězích motá i sama Anna, její osobnost zdá se nyní rozporuplná, kontrastní a občas až nevyvinutá. To vše také díky vnitřnímu boji proti determinaci, kdy se snaží o odlišení. Nemožnost toho si v další chvíli ale vyvrací : „Zdá se, že některé věci jsou beznadějně nenávratné.“

Nakolik je v knize zastoupena realita a fantazie, ptá se čtenář? Jejich hranice je neustále rozmělňována, mísí se fantazijní roviny a a je použito tisíce teorií, v nichž na realitu nezbývá místo. A tak náhlé střetnutí s ní vyvolává další a další hypotézy. Stejně jako si Anna přeje : „Chci, aby můj příběh měl začátek, prostředek a konec, ne uzívaný prostředek bez konce,…“, tak si čtenář přeje najít konečně tu správnou linii, po které by se vydal do cíle.

Na jeho přání dojde, Anna se nakonec unaví a postupně i vpraví do života. I přes některé své ušlechtilé myšlenky ale přeci jen zůstane utlačovatelem, stejně jako její otec. Vztah ke služebnictvu má v sobě pevně zakotven a měnit jej nehodlá. Na jejím předsevzetí či rozhodnutí zde ale nakonec záleží jen velice nepatrně. Jak se se vším vyrovná prozrazovat nebudu, místo toho nechám Annu promluvit i na samotný závěr:
"Ale, po pravdě řečeno, jsem už z těch spekulací unavená.“…“Neboť se zdá, že já existuji stále víc a víc přerušovaně." …"Kdysi jsem žila v čase jako ryba ve vodě, dýchala jej, pila jej, byla z něj živa. Teď čas zabíjím a on zabíjí mě.“ 

^{J.M.Coetzee: V srdci země
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2009
Zdroj fota: www.metafora.cz}

V knize je špatně uveden překladatel, správně knihu přeložila paní Edita Drozdová.Nakladatelství se tímto velice omlouvá paní překladatelce za vzniklou chybu.Děkujeme za pochopení.