Ale povětšinou si toužíme zavzpomínat, kdy se nám právě zlíbí, bez vlivu médií a jubilejí. Zdali vzpomínáte raději o samotě s kapesníkem v ruce a hlavou v oblacích nebo ve skupině s lidmi stejně smýšlejícími? O samotě se vzpomíná tiše, jsme velmi citliví na vyrušení, jako bychom prováděli něco intimního. Skupinové vzpomínání má jiné výhody: Lze se vzájemně podporovat ve stesku po starých časech a zdůvodňovat si naši slabost pro časy dávno přešlé. Nabízí se navíc možnost odebrat se ke vzpomínání do hospody. Ale co když bude zavřeno... Kam vlastně s tou neúnosnou nostalgií?
Najednou se mi v zřetelných rysech zjevuje idea Domu vzpomínek, v němž by si každý labužník dějin (českých) přišel na své: monarchista, prvorepublikán, legionář, svazák jednoduše by se u nerudného vrátného prokázali legitimací a vyhledali si svůj kout. Každá sekce by byla zařízena tak, aby návštěvníka obklopila atmosférou dané doby. Takový „vzpomínkář“ by měl k dispozici knihovničku s příslušnou literaturou, fotografická alba, dobové artefakty, promítací plátno s filmy a pochopitelně debatovací salonek. Instituce Domu vzpomínek by kromě planého vzpomínání zajišťovala samostudium daného období, aby se vzpomínkář nejen polaskal s reáliemi časů dávno přešlých, ale mohl též zevrubně poznat dobu, po níž se mu stýská. Až by třeba dospěl k takovému bodu poznání, že by tu svou éru zděšeně zavrhl a přesídlil buďto do jiných časů, nebo se Domu na hony vyhýbal. Tato vzdělávací funkce by mohla nést užitek zvláště u jedné skupiny vzpomínkářů.
Představte si namátkou oddělení Rakousko-Uherska. (Pro pochybovače o stavu členské základny upozorňuji, že vzpomínat se dá i na to, co jsme nezažili). Už na prahu nás omamují vzdechy, jak bylo krásně za císaře pána. Vstoupíme a hle! členové tu vymetají kouty v kajzr-rocku nebo tradiční obrozenské čamaře. To jim zde zapůjčili nebo si převleky přitáhli z domova? Jásej, monarchisto, za vitrínou vidíš vyskládaných dvacet bust Kaisra Franze! A nasaď si přilbu, ve které se tlustý strážník účastnil zátahu na vzbouřenou Omladinu. Masivní učebnice o 19.století ti zaševelí v prstech a broušené sklenice z výbavy stylu biedermeieru budou třeskat mezi samým „servus“ a „prosit!“ Budete tu do své favorizované etapy dějin ponořeni až na dno.
V klubu první republiky máme nabito. Dvacetiletí mezi válkami je vděčně vyvolávanou etapou a nejeden občan se jí rád domáhá, nemoha naplnit její ideály v té naší době. Sám bych zde byl návštěvník pečený-vařený. Vstupujte v saku a kravatě, noste kalhoty buď široké pánské, nebo sportovnější pumpky. Na klobouky máme prosím věšák. A kuřte! kuřte doutníky, hlavně ty dobře se povalující v ústech továrních ředitelů. Osvětou se ještě nikdo nezabývá. V závoji dýmu sice na sebe nevidíme, ale zato slyšíme, že se důležitě hovoří o rozmachu lehkého průmyslu a stavební konjunktuře, mluvíme jen slušně vybranými obraty, ze zdi hlídá etiketu reliéf tatíčka Masaryka. Ale nebude mu vadit, když si pomalujete tváře klaunskou bělobou a uděláte si ze všeho Osvobozené divadlo.
Pokračujme dále levou kupředu. Milovníci komunismu dostali neobvykle pestře vybavený koutek. Samá rudá, kromě trošky zlatého lesku na kladivo a srp. Začíná to tapetami, končí kobercem. Rudá a velmi vyhledávaná je i nástěnka, na niž si vzpomínkáři mohou přišpendlovat staré novinky o pokrocích sovětského dobývání kosmu, nechybí diagramy k plánování pětiletek, pionýrské šátky hoří jako rudé plamínky hned u dveří, fáborky na První máj hledejte ve skříních. A pozor - na dračku jdou archivní výtisky Rudého práva, sice vyžloutlé, ale rudá barva z titulu je stále čitelná. A vše je neskutečně levné a všichni se tu něčím zaměstnají. A kdo ne, může být zatčen a skutečně - nerozkoukáte se a už vás táhnou k výslechu. Kdo nechce výslech, postačí mu odposlech. &Stěnic jako máku! Internacionála na gramodesce je samozřejmostí a ta vás také první udeří v sluch, když se přiblížíte... V komunistické sekci očekával bych hojnou účast, jen bych doporučil od ostatních oddělit pevným zámkem nebo jí dopřál luxus podkroví. Ale revoluce bych v Domu vzpomínek zakázal; kdyby si tu někdo zatoužil připomínat VŘSR, bál bych se o statiku budovy. .
Komu nestačí můj stručný výčet, dodávám, že v našem Domě nalezli byste i zvláštní vzpomínací odnože. Například na společné Československo, na legie, odbojáře první až třetí, na černobílé televize, Pana Vajíčka apod. A nyní se právě zabývám myšlenkou, kolik prostoru vyhradit Klubu třetí republiky (1945-1948).
Toliko můj návrh, jak vzít vzpomínání pod křídla instituce a ještě přelít potenciál nostalgie do motoru vzdělávání. Ale prosím; vzpomínejte každý podle svých zvyklostí, najděte si tichý kout nebo hospodu, nejste-li na to sami, protože na Dům vzpomínek mi, obávám se, žádná současná vláda nepřidá.
ikonka: http://www.2zsveseli.cz