Básně Pavla Cmírala pro teenagery a všechny zamilované „puberťáky“, kteří mají kolem sebe binec a v duši jakbysmet. Recitují Michaela Maurerová, Martha Issová, Jakub Prachař, Vojtěch Dyk. Nahrála kapela Nightwork, v níž citovaní páni kluci mají klíčovou roli (klikni).

Nahrávku mi kapelník Nightworku František Soukup vložil do ruky a podotkl, že je jiná. „Jiná než co?“, ptám se. „Než to, co hrajem,“ řekl. Když si všechno skládám do hlavy, musím říct, že nemá úplně pravdu. Cmíral vložil do básniček zmatek a revoltu nádherného věku puberty, občas bezradné rozpaky nad sebou samým, záblesky přehnaného ženství i mužství. Ondřej Soukup složil na úvodní a poslední, tady i titulní báseň hudbu a Vojtěch Dyk obě s chutí nazpíval. A když si uvědomím, s jakými slovními obraty a obrazy kapela pracuje ve svém normálním režimu, není to taková změna. Protože s neuvěřitelnými slovními seskupeními pracuje normálně a protože bez nich život nabývá nudných šedivých odstínů. Nebrat! Stejně jsou na tom davy fanynek a fandů, napnutě poslouchající každé slovo zpěváka na jejich koncertě. Ještě jeden moment básník a textař Pavel Cmíral váže s tím krásným věkem puberty. Neuvěřitelný binec ve všem. A lakonicky dodává, že ho zřejmě tak úplně neopustila. V tom případě se připojuji. Mě taky ne. Ale chce to někdo vyvracet?

Básně vybrané na album jsou ze sbírky „Milujem se čím dál víc“, která byla nominována na výroční cenu nakladatelství Albatros v roce 2007. A touha po určitém vybočování je vlastní, zaplaťbůh, autorovi i současným interpretům. Skromně přidávám, že občas i posluchačům.

_{Zdroj fotografie: archiv kapely Nightwork}