Sebrání (nejen) textu někoho jiného a jeho publikování je krádež. Proto existují citace, tedy normy určující, jak si kusy textu půjčovat. Nejlze si však myslet, že přebíráním textů prokazujeme vlastní neschopnost. Často právě naopak, citováním vybraných pasáží ve svém díle (samozřejmě s úměrnou délkou, aby ocitované díla nezabírala více než třetinu vašeho výtvoru)dokazujeme obeznámenost se zdroji a přehled o tématice.

Od knihy teď pokročme k dalším textovým nosičům. Může se vám lehce stát, že do svého článku, povídky, referátu či čehokoliv jiného budete potřebovat ocitovat cizojazyčné dílo. Samozřejmě v překladu. Ovšem co s onou povinnou normou? Máme název publikace / článku / kapitoly také přeložit do češtiny? Odpověď zní: Ne. Mohlo by to způsobit překladatelský zmatek a kdyby chtěl někdo najít kontext, ze kterého vycházíte, jeho šance by se tím notně snížila.

O stupeň výš je poté požadavek (zejména na vysokých školách) nejen citací jako takových, ale někdy i jejich podoby v jiném jazyce než mateřském. Citace v angličtině může vypadat například takto:

Aukland, James. Survivers: Super team. 3rd printing, 1999. London (UK): JUP press, c1988, 78p. ISBN 0-589-4587-0

Pod ruku vám mnohdy přijdou i diplomové práce obsahující informace, na jaké jinde nenarazíte. Samozřejmě si můžete půjčit i tyto, ovšem jako vždy, s dobrou citací. Ta by měla být ve formátu podobném té knižní, tedy: příjmení autora, jeho jméno (tečka) název práce, podnázev - tedy ona větička charakterizující, oč jde, místo místa vydání udáte vysokou školu, fakultu a na závěr rok (tečka) pokračujete počtem stran a také počtem příloh. Obé neoznačíte jako ve výše uvedené praktické citaci písmenem p jako page, ale naopak písmenkem l, jako list, neboť tyto práce mají být odevzdány vždy s jednostraně potištěním listem (na rozdíl od knih, které mají list potištěn ze stran dvou, a proto se citují s písmenkem s). Na úplný závěr přidejte kouzelnou větičku Vedoucí diplomové práce a jeho / její jméno. A v praxi?

KAVČÍKOVÁ, Simona. Brýle jako symbol moci: absolventská práce. Praha: Vysoká škola umělecko průmyslová, fakulta Designu, 1980. 97l., 25l. příl. Vedoucí diplomové práce Jana Truchlovská. 

A teď se konečně dostaneme ke kýženým časopisům a citacím z nich. Nejčastěji narazíte na nutnost použít část z libovolného článku. Poté postupujeme následovně:
Na prvním místě jako vždy autor, poté název článku, jméno časopisu i s případným dovětkem, rok vydání, ročník, číslo a strana (či strany). Kurzívu tentokráte přenecháme názvu periodika. Tedy:

MALIČKOVSKÝ, Josef. K čemu vedou biotické technologie? CHIP: magazín informačních technologií, 1999, roč. 9, č. 12, s. 11-12.


Co nás čeká příště? Konečně se dostaneme i do moderní doby a zjistíme, jak "vykrást" elektronické dokumenty a řádit na internetu jako zběsilí.

_{Foto: http://www.behindthecar.com/wordpress}