Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíKonec pohádky?Osud budoucího filozofa KlímyRakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznakyJak psal Klíma Ladislav svá dramataVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíKřtíme, čteme, podporujemeStříbrná svatba České republiky a Cinema CityDěsy MUDr. Emila TrévalaAntarktida, Arktida, kačeři a strýc SkrblíkKonec zrcadlového bludištěDnes máme výročí: 9. 10. se narodil Vladimír Menšík
kéž lavičko, kéž bys promluvila, vždyť ty vlastně dávno patříš k nám
| lavička naše je zapadaná ale i na srdcích leží nám sníh já stále jsem sám a i tys sama dlouho jsem neslyšel zvonit tvůj smích lavička naše sama tu stojí trpělivě číhá na nový pár čeká, že se chtivé rety spojí pomůže rozhořet milostný žár nechci dát jinému naši lavičku já sníh bych smetl a u ní dal sraz rád bych opět vlepil ti hubičku tedy ve čtyři sejděme se zas |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.