Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistouSymbióza číselné logiky a psaných textůSeriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakalJeden krtek jaro neděláDisney podle Dona RosyLondýnská fantasy Alana MooreaZločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny FisherovéKdyž zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČITJak vypadal typický Foglarův tábor?Mezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkVáclav Cílek o ŘípuRukověť pro posluchače zpráv
kéž lavičko, kéž bys promluvila, vždyť ty vlastně dávno patříš k nám
| lavička naše je zapadaná ale i na srdcích leží nám sníh já stále jsem sám a i tys sama dlouho jsem neslyšel zvonit tvůj smích lavička naše sama tu stojí trpělivě číhá na nový pár čeká, že se chtivé rety spojí pomůže rozhořet milostný žár nechci dát jinému naši lavičku já sníh bych smetl a u ní dal sraz rád bych opět vlepil ti hubičku tedy ve čtyři sejděme se zas |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.