Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 19.2.2025, svátek má Patrik 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Masíčko na čtyři způsoby

27.03.2009   Jaromír Komorous   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Masíčko na čtyři způsobyChutné koření nasypali spolupořadatelé, Muzeum hudby a o.s. Neraweb, na pekáč masíčka koncertu 24.3. v už jmenovaném muzeu. Zaplněnému sálu předložili čtyři hudební formace. Žánrů, jež poslat po sobě před publikum může zdánlivě jen dramaturg neslyšící a já bych řekl i zlomyslný kuchař. A ejhle! Ono to funguje. Stará pravda, přece. Hudba je jen jedna.

A vytvořila pěkný večer. To ale neznamená, že chci nad vším uznale kývat hlavou. Přijměte všimy pozorného posluchače, jež ovšem zůstávají v rovině subjektivní pravdy.
Komorní soubor Matoška – Rodinná formace koncert otevírala. Nevděčná úloha, když si uvědomím, že už jen zaměření kvintetu směřuje k akustické prezentaci. Ale to je jedno. Prodáš, neprodáš! Svůj um beze zbytku prodaly obě dámy v souboru. To je třeba říct už nyní. U pánů už tak koupěchtivý nejsem. Souzvuk violoncella a kytary zase není tak neobvyklý, abychom jej vnímali jako výjimku. Očekával bych tedy zdatnější zvládnutí hráčské techniky. Roztřesená intonace u violoncella a „beklajdový“ kytarový doprovod se mi zdají málo na potenci obou nástrojů. Exkurs do hájemství metalové Metallicy se nevydařil. Úprava s ustrašenými, roztřesenými houslemi a se skromně hranou kytarou nemohu přijmout. Ale vraťme se k dámám. Eva Matošková zpívala jistě, její švagrová Eva Matošková-Růžková u klavíru odehrála své party rovněž spolehlivě a obě patřily k oporám souboru.

Kolečkový dům- Seskupení principálky Pavly Procházkové, jak sama svému postu říká, přineslo hudbu, jež jsem očekával. Tedy lehce šokantní, zdánlivě feministické texty, v některých momentech teatrální, ale zcela logicky vyklenutý zpěv, dynamický doprovod, postaven na výborném hudebním přednesu klavírního partu. Připomenu, že tato formace jako jediná do večera přinesla humor. Takový, že ne každému seděl a také ne vždy. Všiml jsem si ale jiné věci. V momentě, kdy v sestavě zůstává jediný rytmický nástroj, basová kytara, očekával bych, že ji zřetelně uslyším dřív než v předposlední skladbě. A to nemá nic společného se změnami rytmu a tempa. Ty se u šansonu, jenž má kapela vepsaný v záhlaví svého zaměření, víceméně očekávají. Třeba je to problém zvukaře, nedokážu určit.

To, co jsem postrádal u předešlé party, dostalo se mému uchu s nástupem sestavy Szmyrum chechuum. Dokonale vyvážený přednes, dokonalé hudební aranže písní. Rytmika na úrovni perkusí tlačí před sebou skupinu naprosto dostatečně a tlačí jí svým vlastním přednesem k dynamice nejen zpěvu, ale i všech melodických nástrojů. Jen jsem netušil, že se tomu dá říkat česká world music. Já slyšel folk jak řemen protažený beskydskými stráněmi. Ve finále je mi to fuk. Prostě se mi to líbilo moc a hybná síla formace, Bára Baronová, má mé absolutorium. Jen mě mrzí, že mi stále uniká český ekvivalent názvu kapely.

K závěru pěkně rozjetého večera se nastavil, podle průvodních informací, Walpapersband. Nebo se píší bez „s“, jednotné číslo? Podklady se rozcházejí a oni sami s podáním resumé nechvátají. Asi to není podstatné. A co je? Že hrají profesionálně podanou muziku, založenou na swingových standardech, s občas vloženými orchestrálními čísly. Bez vzruchů, bez emocí, zpěvačkou počínaje, bicistou konče. Asi jsem očekával věkově mladší složení a proto mě muzikantská profesionalita překvapila, k jejich nahrávkám jsem se nedostal a jejich hudbu jsem slyšel premiérově. Nevadí. Bez ohledu, jestli jednou nebo desetkrát, muzikantsky krátce: „Nemělo to koule“. U jazzmanů očekávám individuální nespoutatelnost, hraničící až s extravagancí. A přesto podřízenou celku. Jenže, zde se celek stal jedinou veličinou, jež rozhoduje o výsledku.

Málo? Mně to tak nepřišlo. Hledání svého vyjadřovacího jazyka dosáhli všichni. A že je co zlepšovat? To vždycky. A není rozhodující, odkud jejich hudba přišla. Hlavně, že je tady.

Zdroj fotografie: www.adam.cz
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Štěpán Matoška - 29.3.2009 - 14:48

Kapela se jmenuje The Wallpaper band a lze považovat za bazální insuficienci neschopnost sehnat si podklady k psaní recenze..jinak respektuji subjektivní názory recenzenta. S pozdravem Štěpán Matoška


Od: Martin Matoška - 30.3.2009 - 18:25

Upřesňující info
Cituji recenzenta a zároveň pozorného posluchače – jak sám sebe nazývá: „Exkurs do hájemství metalové Metallicy se nevydařil. Úprava s ustrašenými, roztřesenými houslemi a se skromně hranou kytarou nemohu přijmout…. .“
Nedivím se, že by úpravu s ustrašenými. roztřesenými houslemi a se skromně hranou kytarou nepřijal za své! V našem podání byla však tato skladba upravena pro dvě violoncella a kytaru. Jinak samozřejmě respektuji – jak již psal můj brácha- subjektivní názory recenzenta - pozorného posluchače.Martin M.


Od: Dalibor Matoška - 31.3.2009 - 0:06

Již při čtení řízených rozhovorů s jednotlivými protagonisty souborů před koncertem, jsem měl zvláštní pocit ne úplné profesionality moderátora.
Při čtení recenze na koncert však musím konstatovat, že se vše pouze potvrdilo. Zatímco všichni účinkující na koncertě hráli na živo a nesli svou kůži na trh, recenzent se hned v úvodu zaštítil formulí - cituji : „Přijměte všimy pozorného posluchače, jež ovšem zůstávají v rovině subjektivní pravdy“, což nemá s profesionalitou nic společného,neboť recenze spočívá v pokud možném objektivním zhodnocení akce na základě vědomostí, či zkušeností z daného oboru. Zde však je patrný chaos ve znalosti hudební terminologie i sluchové analýzy koncertu. Slovní stylizace je také ne úplně zdařilá. Vyjádření k práci zvukaře je naprosto neprofesionální, neboť práce zvukaře v těchto prostorách byla výborná – jednalo se o kombinaci nazvučení vokálů a přizvučení klavíru a některých nástrojů a ponechání části akustického zvuku. Jako celek se snažil zvukař vyvažovat každou skladbu v průběhu akce. Swingová hudba by snad v posluchači neměla vyvolávat asociaci věkového uskupení hráčů, ale mělo by jít o především o hudbu.
Tak by se dalo pokračovat v analýze této snahy o recenzi dále… Bohužel právě “všimy pozorného posluchače“ – moderátora i recenzenta zároveň jsou nejméně zdařilým příspěvkem celé akci.
Z reakce posluchačů, kteří hodnotili celou akci jako výborný nápad právě proto, že v rámci jednoho večera mohli slyšet žánry hudby, které spolu nesouvisejí, je patrné, že tento netradiční koncert byl dobrý počin.
Dalibor Matoška


Od: Jaromír Komorous - 1.4.2009 - 23:14

oprava
Týden jsem tu pořádně nebyl a nyní mě polévá studený pot. Neoddiskutovatelnou chybu jsem odstranil a všem Matoškům se za ni hluboce omlouvám. Ale to je asi tak všechno, co chci v této záležitosti udělat.Panu Daliboru Matoškovi chci vzkázat, že pokud jde o vzdělání, mám minimálně stejné jako on, o zkušenostech si myslím to samé. Nemohu souhlasit s konstatováním, že recenze má být objektivní. Ty časy máme, zaplaťbůh, za sebou a pokud něco chci dát na papír, tak to bude vždy subjektivní. A chci zdůraznit slovo "chci", protože my svou činnost v redakci chápeme jedině jako chtění. Profesní zájem opravdu nemohu nabídnout. K rozhovorům jediné: Pokud někdo očekával ode mě zkostnatělé typy rozhovorů podle modelu starého minimálně 20 let, musel být zklamán. Ale ty rozhovory, vznikající poštou se nedělaly během hodiny a kdokoliv měl možnost do nich vstoupit. Staré přísloví říká: Po bitvě je každý generál. A ještě jedna maličkost. Vůbec nepochybuji o mozaikovém složení koncertu a taky to tak píši. Pouze o provedení. Ale mluvím již moc dlouho. Ještě jednou se za veskrze hloupou chybu omlouvám.


Od: Dalibor Matoška - 2.4.2009 - 21:42

Nehorázný zásah do originálu recenze po reakci na
Vážený pane recenzente, jsem otřesen Vaši omluvou na recenzi, ale hlavně tím, že jste schopen v zájmu zkreslení původní recenze opravit na základě reakce na článek originální text a vypustit znění Vašeho chybného textu – s profesionalitou to nemá nic společného. Jde o naprostý diletantismus. Jak sám píšete v omluvě, cituji : „ Ty časy máme zaplaťbůh, za sebou…“ asi nerespektujete, neboť neunesete svoji fatální profesní chybu, která byla v originále patrná a raději ji opravíte. Tento Váš zásah a úprava originálu, silně zavání předešlými praktikami. Je to jako retuše fotografií v dřívější době, kdy se z fotografií odstraňovali nepohodlní jedinci. Doufám, že originál uvedete do původního stavu. Čest Vaší práci.
Dalibor Matoška


Od: Jaromír Komorous - 2.4.2009 - 22:01

Vrátil jsem text do původního stavu. Skutečně nemám v úmyslu zastírat své selhání, jenž pan Dalibor Matoška nazývá fatální. Bál bych se to takto označit, ale proti gustu ...


Od: Dalibor Matoška - 2.4.2009 - 22:26

Děkuji.
Dalibor Matoška


Od: zb - 8.4.2009 - 11:41

Kdopak nám to tady asi maže reakce k článku? Třeba tuhle z pondělka 6. dubna:

Pánové, já se vám jenom divím, že s tím člověkem máte ještě trpělivost. K určení zevrubné diagnózy není třeba absolvovat ani základní kurz psychiatrie. Já bych jenom parafrázoval ten známý výrok o fotbale a to sice na adresu pana Jarsomírsa Komorsouse: "Máš rád žurnalistiku? Jestli jo, tak se na ni vykašli!"
Každopádně děkuji za cennou zkušenost - vždy si rád zažasnu nad tím, co všechno je možné..


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0357 s