Začala jsem se o toho elegantního, činorodého pána renesančních zájmů, vždy s pečlivě uvázaným motýlkem, více zajímat. Na vernisážích je častým a hlavně erudovaným hostem, stejně pozorně naslouchá hudbě (třeba na tradičních Karolinských koncertech, u jejichž zrodu stál), kterou od dětství i aktivně provozuje. Od roku 1990 učí na 2. lékařské fakultě UK mladé lékaře nejen „doktorskému řemeslu“, ale snaží se u nich probudit laskavý a pokud možno intenzivní vztah k umění, schopnost hledat poezii i v tom nejčernějším dni. Že tato schopnost je nutná, přímo zásadní právě v oboru (dětské onkologii), kterému profesor Koutecký pomohl na svět a posléze mu zasvětil celý život, je nasnadě.
 
                     

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. se narodil 31. 8. 1930 v Praze a dětství prožil v Kralupech nad Vltavou. Po absolutoriu Lékařské fakulty UK krátce pracoval na dětském oddělení v Novém Bydžově, pak v Janských Lázních. Od roku 1957 se věnuje dětské chirurgii v Praze, ale jeho zájem nejvíce poutají onkologicky nemocné děti. Na přelomu 50. a 60. let mají minimální šanci nejen na přežití, ale i na kvalitní a hlavně včasnou diagnostiku. Čím více se o problematiku zajímá, tím více zjišťuje, že kráčí po poli neoraném. Zahraniční zkušenosti narážejí na železnou oponu, jen pomalu a obtížně se k nim dostává. Kolikrát pracuje naslepo, pouze s nesmírnou touhou pomoci, zmírnit utrpení pacienta i jeho blízkých. Chemoterapie se tehdy neužívala, rentgenové ozařování přinášelo akutní i vzdálené komplikace, operace byly pro dětský organismus značně devastující: „ Tomu odpovídaly výsledky – kolem 3% vyléčených.“

Tyto tristní začátky popisuje Josef Koutecký ve své knize s názvem Život mezi beznadějí a úspěchem. Názvem velice prostým, ale výstižným a autentickým. Právě krutý a nelítostný běh osudu je spravedlivě střídán zadostiučiněním a úlevou, které přináší úspěch. Profesor zažil obojího měrou vrchovatou. Mezi ty úspěchy řadí na první místo zkvalitnění péče o děti s nádory, které vede k vynikajícím prognózám. Jeho osobní zářezy v této skutečnosti nejsou rozhodně zanedbatelné. I když se dají shrnout do nic i vše říkající věty: Založil a rozvíjel obor dětské onkologie, dokázal ho institucionalizovat a zařadit do sítě našeho zdravotnictví.
 
                    

Do memoárové knihy vtěsnal svůj půlstoletý medicínský život, který korunoval založením Kliniky dětské onkologie. Prezentoval hledání a hlavně nacházení, přidal kapitoly, které svědčí o jeho hlubokém rozhledu mimo vlastní obor a přibližují i jeho lidské postoje. Odbornější informace i laikové přijmou, protože jsou včleněny do příběhu života tak srozumitelně a organicky, že budou „bavit“, i když leckterého čtenáře zamrazí a rozruší svou pragmatičností. 
 
                     

„ Prožil jsem mnoho nepříjemného a hodně útrap, hodně jsem pracoval a znám dobře, co je sebezapření. Prožil jsem však právě tolik, nebo snad ještě více radostného, povzbuzujícího, krásného a šťastného. Se zadostiučiněním prohlašuji, že to stálo za to, že moje cesta šla skutečně od beznaděje k úspěchu a že jsem za ni a všem, kteří šli se mnou, upřímně vděčný. A snad stálo za to napsat i tuto knížku, předat mladé nastupující generaci, která nemá ani zdání o nesnadné minulosti, určité poselství, které ji povede k tomu, aby i její cesta stála za to, připomenout starším spolupracovníkům křivolaké cesty, po kterých jsme se léta ubírali, a přiblížit minulost těm, které může zajímat a buď jen něco zaslechli, nebo o ní nevěděli vůbec nic.“
 
                     

Stálo to za to. &Sťastný je člověk, který může tuto větu říct. &Sťastný je člověk, jehož život se ubírá od beznaděje k úspěchu, nikoli naopak. &Sťastný je asi i profesor Koutecký. &Sťastný je i proto, že se snažil a snaží štěstí předávat i těm, kteří ho zrovna v tomto okamžiku nemají. A stojí za to představit člověka, za nímž stojí výsledky a letitá práce a přesto zůstává širší veřejnosti neznámý. Těmto lidem by se mělo říkat celebrity. Jenomže oni o to nestojí.


_{Koutecký Josef : Život mezi beznadějí a úspěchem
Vydalo nakladatelství ACADEMIA v roce 2008
Foto: archiv autorky a www.academia.cz}