Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Svatba roku II.

15.04.2009   Ivo Fencl   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Svatba roku II.

Pokud jste nečetli minulý díl, můžete zde: (klikni)

Tam... Mladice hraje v obřadní síni na varhany a... Jako v Kanadě na hokeji, myslím si a jsme všichni zase rádi spolu, vždyť od maturitu je to lán světa. Rok. Bavíme se a jen chvílemi se přes hlavy koukám na obřad, v jehož polovině to však už Béďa Klamár už nevydrží. Začíná se smát, i když, pravda, tlumeně. A já... Pohotově paroduji kantora: "Co je tady k smíchu? Co je tady k smíchu?"

Béďa: "Ni-i-icc. Mne jenom napadlo, jaký by to bylo, kdyby si nakonec dali zahrát Já už jdu."
Směji se také, je to bohužel nakažlivé a čím víc smích potlačujeme, tím víc uniká, ale vcelku to vydržíme. Pak... Po dalších asi deseti minutách se ptám: "A ty, Klamár, a myslíš, že by to šlo?"
Béďa: "A co, jako?"
"No, zahrát na varhany."
"Ale co?" Odedávna nedoslýchá, i když má naprostý hudební sluch a zpívá jak Freddie Mercury.

"Poudám, sousede! Fak´ jde i na varhany zahrát Já už jdu?"
"To víš, že to jde, ty sobolí hlavo! Proč by to nešlo?" Jitka mu špitá: "Co? Co je? Co Ivo chtěl?"
"Ále, chtěl na varhany zahrát Já už jdu."
Jitka: "To si nech zahrát na svojí, Ivo."
Já: "To víš, to tak! Kdybych já se vdával, dám Pražský výběr." Což je kapela, která právě letí, i když je zakázaná. Nebo právě proto.
"Ale k pití, co?" A Jitka... Dloubne mě. Najednou je tu finále. Vyvrcholení. Nebo aspoň náhle pro nás. A tvoří se fronta. Tisknou ruce nevěstě, ženichovi i jejich rodičům, i cpu se dopředu a bezohledně "předjíždím". Neznámá stará paní: "Ale mladý pane. To je spěchu."

Já: "Promiň!" A už stojím u oltáře! A Béďa? Cpe se za mnou. Tisknu ruku ženichovi. Potom i nevěstě, které jsem se napsal něco dopisů. Klapka: "To je překvapení, což?"
Chci říct: To jsi musela?, ale cenzuruji to. Vespolek vyjdeme před nepomuckou radnici. Městečko disponuje nelidsky skloněným náměstím. Uprostřed upoutá pozornost skupina kluků s kytarami a dostávám hlášku, že jde o ženichovy "kámoše". Jako by nic projdu kolem té kapely a stavím se těsně za ni. "Tak co, kluci? Bude Výběr?"

Rocková partička Michala Kocába natočila LP desku, která koluje po republice ve formě amatérských audiokazet. S výjimkou čtyř "Beatle-chasníků, kteří třímají hudební nástroje, se připomenutí Výběru všichni přítomní smějí, ale stejně už radši držím ústa. Nu, nechám se vaším repertoárem překvapit...

Ženich a nevěsta vyjdou a okamžitě mu na krk narvou chomout. Věru netradiční, myslím si, a navíc jsou to amatéři, rozčiluji se. Narazili ho obráceně, ne? Heršoft, to ale musí bolet.

Zdá se, že to ženichovi nevadí. Lepá, poloslepá, o to však krásnější Kotouska vedle mne se něčemu řehoní. "Čemupak se směješ, Jannie?" Dál se směje, je to věkem. I nedaleký &Skarda. Mají ti dva spolu něco? Nevím, dál ale dělám blbečka: "Co... to má na krku? No? Co to je?"

Jana se konečně probírá k vědomí a bere mě za ruku: "Ivo, ty nevíš, co to je?"
"Ne. To víš, jsem z města."
Místní kapela mezitím vaří – a ne guláš. Noty bzučí k nebi a nad Zelenou Horu. Odvaz! Hrají, pravda, "jen" country, nedojde na "Výběr pražský", ale nevadí. Je to zase hezký. Tleskám. Chci se banálně vyfotit s kapelou. Jitka s "Bédínem" (jako jednou pusou a ke mně): "A jdem!" Je konec.
"Ne! Ne! Ještě nedohráli! Jakýpak konec?"
Jitka: "Tak si tu buď, my jdem."

Kluci přitom teprve načínají sedmou písničku. Béďa s Jitulí mi přesto odcházejí! Tak jdu i já, ale celou cestu s nimi nemluvím, a vůbec, s Hlávkovou už nebudu mluvit nikdá, rozhoduji se, ať vidí, jaká je pitomá.

Míjíme kostel, rybník..., vstupujeme do rodného Kotěšovcova domu a Béďa mě usadí do tátova pohodlného křesla. I pan Kotěšovec se klaní. Paní Kotěšovcová (milá!) nám jde udělat kafe. Ptá se: "Ale kde máte Jitku?"

Béďa: "Musela domů." Láska mu vskutku odjela. Ne, kvůli mně to opravdu není. Piji jejich kafe, i když doma kávu nekonzumuji, ale co dělat, kdy čaj asi nemají. Béďa pouští aktuální Iron Maiden a teprve po nich i Queeny, Nazarethy a Nenu. Ano, Nenu. Ptá se: "A užs mi sehnal ty nahrávky Pepy Nose?"
"Nesehnal."
"No toto?! Tak mi je sežeň, ne, ty sobolí hlavo!"
Zvonek. Pí Kotěšovcová (v zástěře): "Pepčo, jsou tu za tebou nějací kluci."

Lubán z Losiné a dvojčata Petr a Pavel z mého Plzence. Pavel dostal opušťák, Petr a "Losiňák" (vesnice od Plzence přes hrad Radyně) jsou na školách. O prázdninách však ne a brigády teprve budou.

Já (vyčítavě): "Volové! Proč jste nepřijeli Klapce na svatbu?"
Luboš: "Na jakou svatbu...?"
(Asi po dvou hodinách) Pavel: "Jo, víte, a ještě jsem se chtěl podívat za Honzou... Myslíš, Ivo, že bude doma?"
Já: "No, měl by... Fotbal v Neurazech měli od dvou."
Béďa: "Tak to zkusme!" A cpeme se do auta, i když je to věru blíž než na náměstí. Projedeme trasou mezi rybníkem a kostelem a jsme v uličce. Na konci se tyčí bílý paneláček. Jsme u Tymlů. "Dobrý den, paní Tymlová, prosím vás, už je Honza doma?"
Pan Tyml za ženu: "Ne, kluci, ještě ne, ale už čutálistu čekáme. Každou chvíli."
A maminka: "Řekni, Ivo, klukům, ať jdou dál."
Já: "Ne. NE! My se stavíme až za chvíli." A vedu kluky okolo dalšího rybníčku k Daně Jandečkové, další to spolužačce z Blovic. Zvoním u domku jejích rodičů a pro jistotu třikrát krátce, třikrát dlouze, třikrát krátce a čtyřikrát dlouze. Nikdo tentokrát neotevírá. Ale je zato odemčeno. Vstupujeme na soukromý pozemek. Koukejme. Dana (hezká holka!) si hraje na zahradě za domem. Dandy: "Ahoj, kluci. Byli jste na svatbě?"
Já: "Ahoj, Dano. Co tady děláš?"
Dana (rytmicky): "Sbírám - jabka - do bedýnek..."
"Hm, to jsem dělal. Ráno. Můžu ochutnat?"
"Jasně. Vem si! Vemte si všichni."
Chvíli si v šesti povídáme, než Dana navrhne: "A víte co? Co byste, kluci, mohli? Když tu máte auto?"
"Co?"
"Zajeďte pro Frantu Bláhu do X a Pepu Brožíka do Čečovic a ať Pepa vytáhne káru a pofrčíme do Žinkov." Což mluví se o krásném zámku u rybníka Labuť, toho rybníka s loďkami a Ostrůvkem zamilovaných. Já: "Ale proč do Žinkov?" A můj okusek putuje do sousední zahrady Mistra Vladaře, u něhož jsem jen před pár lety šťastně prolezl autoškolou. Dana: "V Žinkovech má Klapka svatbu."
Ach tak. A já to nevěděl. "To je nápad! Tak jedem?"
Petr (rozpačitě): "Ale my s bráchou doma nic neřekli."
Luboš (velezodpovědně): "Víš, Pavel správně ani nesmí opustit místo bydliště."
Já (pitomě): "A pročpa, Pavlato? Oni se gumy bojej, že vezmeš roha?"
Pavel rozpačitě: "Já bych do těch Žinkov docela jel."
Jeho dvojče rozhodně: "No, tak jo, Dano..."

Ale nejprve fičíme za Frantou Bláhou a brzdíme před jejich domem. Zvoním, pro jistotu třikrát krátce a x-krát dlouze, otevírají se ihned dveře. "Zdar, Franto!"
Ale není to Franta, je to jeho brácha. Frantovi ale jako by se z oka vykulil.

Pokračování příště...


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0252 s