Noc po rozvodu
06.04.2009
Jaromír Komorous
Divadlo
Někoho zaskočí samota a přepadne splín, jiný s tím samým prošlape křížem krážem ze zoufalství do svítání město. S melancholickými zastávkami a vzpomínkami. Na obhajobu svého ega, zřejmě. Další projde katarzí, hraničící s euforií dlouho neprožitou. Hrdinové hry Marguerity Durasové v divadle Viola se, jakoby náhodou, setkají k palčivému rozhovoru.
K trýznivému, nic nového nepřinášejícího, z hlediska posunu vztahu zbytečného. Tak proč tedy? Nezávisle na sobě přicházejí do hotelu, jenž stál na počátku jejich lásky a stává se němým svědkem i jejího právního konce, když ten faktický nastal už před časem. Jejich životy se začaly míjet, aniž kdokoliv z nich projevil snahu o srážku, k nalézání řešení a jež by snad znamenala posun v situaci. Nezvratnost děje je zažene až k vykání, z něhož vypadnou jen chvílemi, v návalu citu, jenž vyústí do převažující až nenávisti, když vzájemné něžnosti jedou každá po jiné koleji. Tušíme ukrytou vzájemnou touhu, jež nepropuká.
Protagonisté, Klára Trojanová – Pollertová a David Matásek hrají právě rozvedený pár s přesvědčivostí a elegancí jim vlastní. Lucie Bělohradská je podepsána pod režií. Troufám si tvrdit, že obsazením obou herců měla sympaticky ulehčenou úlohu. Autorka hry
Marguerita Durasová mohla při psaní divadelní hry čerpat ze svých životních zkušeností. Narodila se 4.dubna 1914 v současném Vietnamu v učitelské rodině. Otec ji zemřel už za dospívání. Materiálně nezabezpečená rodina se vrátila v jejích osmnácti do Francie. Začala studovat vyloženě nemúzické obory, matematiku, práva a politologii. V roce 1939 se provdala a spolu s manželem se zapojili do hnutí protifašistického odporu. Muže zatkli a vláčeli po koncentračních táborech. Trauma čekání, ale přece jen návrat milovaného, bolestné uzdravování a po válce rozvod. Brzké druhé manželství jakoby avizovalo vznik citované hry.
M.Durasová má na svém kontě přes 20 románů, mnoho dalších kratších textů.Velké kapitoly francouzského umění přinesla jako scénáristka a posléze jako filmová režisérka. Spolupracovala s velkými herci světového filmu. Jmenujme pár jmen. Jeanne Moreau, Orson Welles, Romy Schneider, Jean-Paul Belmondo, Gérard Depardieu.
„S takovouhle silou lze něco prožít jen jednou za život,“ přiznávají ONA i ON. A o kus dál:
„Nikdy už nebudeme nikoho tak milovat.“ „Je strašné být poprvé nevěrná,“ říká ONA, ale hnána touhou prožít znovu cosi krásného jí pomáhá zmobilizovat odhodlání, když lásky se asi tomu kroku nedostává.
„Potkával jsem jiné, ale miloval tebe“ ulevuje svému svědomí ON alibisticky, ovšem s nulovým účinkem. Ale čeká jej vůbec někdo? Do uší proudí úsečný, civilizovaný tok řeči. Emocemi zde přetékají hlavně oči. Ideální pro prostory Violy.
Hru „Noc po rozvodu“ uvedlo divadlo Viola 3.dubna 2009, v předvečer nedožitých 95.narozenin autorky, v rámci týdne francouzského divadla. A jako oslavu dialogu.Zdroj fotografií www.divadloviola.cz
představitelé obou rolí na jevišti
