Bitva tří císařů se odehrála (prý) u Austerlitzu
17.04.2009
Jaromír Komorous
Literatura
My víme, že u Slavkova poblíž Brna. Němci místu říkali Austerlitz. Knižní, dokonce titulní hrdina Austerlitz tak získává představu o svém původu. Není to snadné a není to téma jednoho odpoledne. On totiž Jacques Austerlitz vyrůstal celé dětství jako Dafydd Elias. Řekněte dospělému klukovi, že se jmenuje jinak. To opravdu nemusím!
Vychováván velšským protestanským kazatelem. Ve skutečnosti je malým židovským uprchlíkem z předválečné Prahy, jenž se svou pravou identitou má co do činění až v dospělosti, tedy ve svých osmnácti letech. Některé šoky je třeba překonávat. Pořád.
Německý spisovatel W.G.Sebalb (1944-2001) na sebe v Čechách upozornil v roce 2006. První jeho česky vydaná kniha se jmenuje Vystěhovalci. Čtveřice novel. Vzbudila mimořádný ohlas. Nyní máme před sebou román Austerlitz a svou formou hlásí to samé. Navíc ohlasy knihu pasují mezi autorovy nejlepší.
W.G.Sebalb tímto svazkem vzdává hold všednosti, chcete-li všednímu životu. Co je ale v jeho podání
„takové nic a přece všechno“? Tón vyprávění, třeba. Obyčejnost života vypravěče knihy i Jacquese Austerlitze. Což je a není totéž. Vypravěč vypráví obsah knihy a mluví o Austerlitzovi jako o dobrém známém, klasicky v 3.os. j.č., s kterým se zpočátku náhodně setkává u zajímavých staveb Albionu a např. Belgie, s kterým si vyměňuje poznatky i nákresy specifických markantů stavby. Od samého začátku ale Austerlitze pouští velmi často ke slovu (v některých momentech nad 50%, ať povídá sám, chlapec) a tak skoro polovina knihy je vedena v
„ich formě“, i když se k tomu autor oficiálně nehlásí.
Evropa řeší už jiné otázky, než jen ty židovské, ale je třeba je neustále připomínat, protože se jednalo o největší problém říše, potažmo i zbylého světa a dnes otázky související s vývojem na Blízkém východě nevidím jednodušeji. Jestliže používám termín „všednost“, rozhodně nemám na zřeteli stěžejní starost jiných hrdinů o
dvě housky a deset deka salámu. Zájem o architekturu na úrovni interesu stavitelského, studijní zápal pro zvolený obor samozřejmý a to od obou hrdinů knihy. Důvod ke sblížení. Tu všednost vidím hlavně v hlavách obou, v jejich přednesu a volbě slov.
Austerlitz, po seznámení se svým příjmením, si připadá vykořeněn a jediný toho jména na světě. Zcela náhodně z rádia slyší, že proslulý tanečník Fred Astaire se civilním jménem jmenoval rovněž Austerlitz. Uvědomuje si, že nenosí toto příjmení sám. V momentě, kdy se dozvídá německý název Slavkova, směřuje jeho zájem do Čech, kde nachází další držitele toho jména. Jeho zájem o svůj původ vyústí v cestu do střední Evropy a jakoby zázrakem se mu vrací paměť. Ale opravdu se mu vrací nebo to je jeho vroucí přání? Těžko říct a kniha nám nepomůže. Navíc W.G.Sebalb, vědom si stálého procesu sebeurčení, nechává konec knihy viset v prostoru i čase. Adekvátní finále.
W.G.Sebalb: Austerlitz
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009
Obálka www.paseka.cz